Už vím, co dál: budu investor. To je dobrá práce, ne?

Sousedka Mariana chodí třikrát denně se psem, pořád stejnou cestou. „Včera jsem nesla bezdomovcům palačinky, co jsem dělala k snídani,“ povídá onehdy, „a představ si, že tam zrovna nebyli.“ Chápu, že ji to překvapilo. Když totiž kroužíme parkem, sedí ta parta spolehlivě na dvou stále stejných lavičkách vedle sebe, a to v každém počasí a při každé teplotě.