Předává se divadlo. Jak nová generace Heřmánků spravuje Divadlo Bez zábradlí

Dvě hodiny před představením jsou herci Karel Heřmánek mladší a jeho žena Nikol Kouklová naprosto klidní. „Na jeviště si chodíme odpočinout,“ cituje Nikol s úsměvem svého tchána, legendární hereckou osobnost Karla Heřmánka staršího. Mladý pár převzal vedení Divadla Bez zábradlí před třemi lety a posouvá ho do nové éry.

Ten srpnový den roku 2020, mezi dvěma covidovými vlnami, si Karel s Nikol pamatují přesně. Rodiče Hana a Karel Heřmánkovi, kteří divadlo po revoluci jako jednu z prvních soukromých scén zakládali a pak třicet let vedli, si je zavolali do rodinného sídla v Jevanech.

Nastal prý čas a potřebují si odpočinout. Na stole tak byly tři možnosti: divadlo zavřou, prodají nebo předají dětem. A Karel mladší byl vzhledem ke svému hereckému vzdělání z pražské DAMU logickou volbou. 

„Nenapadlo by mě odmítnout. Divadlo bylo odjakživa součástí rodiny, s bratry jsme tam prožili velkou část dětství a rodiče o něm stále mluvili. Jen jsem si tehdy neuvědomoval, kolik starostí obnáší,“ vzpomíná muž, který scénu oficiálně převzal v lednu 2021.

Žádné oficiální předání mezi rodiči a dětmi neproběhlo. „Člověk sice přebírá firmu po rodičích, ale nedá se to dělat stejně. Okruh lidí, s kterými spolupracovali, byl poměrně malý, v podstatě parta deseti, patnácti kamarádů herců. Rodiče byli stále spolu, řešili divadlo za pochodu, pak se objevili v kanceláři a rozdělili úkoly,“ vysvětluje Karel, který naopak s bratrem Josefem zavedl pravidelné porady, aby se ve vedení sladili.

„Maminka bráchovi předala kancelář, výhodou samozřejmě bylo, že jí kdykoli mohl zavolat a poradit se,“ vzpomíná muž, který při nástupu neměl manažerské ani ekonomické znalosti – a k řízení rodinného podniku proto přizval svého bratra, vystudovaného režiséra.

„Josef je analytičtější typ, má rozhled a organizační schopnosti. Kývl a z pozice ředitele, tedy kapitána lodi, dostal na starosti chod kanceláře, prodej, cenotvorbu, finance,“ popisuje Karel, který po otci převzal roli uměleckého ředitele.

„Jako principál vládnu podpalubí, tedy spolupracuji s herci, řeším dramaturgii, připravuji smlouvy,“ upřesňuje. Bratr Josef nicméně v divadle začátkem letošního roku po třech letech skončil a věnuje se vlastním projektům. Obě funkce dočasně vykonává právě Karel. 

„Nejde to zvládat dlouhodobě, proto do čela divadla teď v květnu nastupuje naše ekonomka Marcela Vejtasová. Je skvělé, že se nám podařilo najít někoho zevnitř divadla, kdo prostředí zná a nechybí mu potřebná vášeň, což je základní předpoklad. Tohle rozhodnutí pro nás bylo klíčové, řešil jsem ho i s mentorem,“ vypráví Heřmánek mladší.

Příjmy scény, hospodařící s třicetimilionovým obratem, tvoří v naprosté většině prodej vstupenek a menšinově pak granty. Sál navíc divadlo dál pronajímá, třeba na natáčení Show Jana Krause.

Samotné přebírání divadla v době pandemie byla výzva. Představení se rušila a herci a herečky museli přijímat zakázky například na natáčení seriálů, aby se uživili. Bratři Heřmánkové mezitím Divadlo Bez zábradlí znovu stavěli na nohy, tvořili firemní strukturu, rozdělovali kompetence, digitalizovali jeho chod.

„Josef v tomhle vybral smrtelnou zatáčku. Dřív se vše od závazků herců po tvorbu programu dělalo ručně s papírem a tužkou. Vtipkovali jsme, že kdyby starý telefon rodičům upadl, zmizely by všechny kontakty. Josef nás naučil používat sdílené dokumenty, nastavovat data přes Google Analytics, mířit kampaně. Divadlo posunul do nové éry,“ pochvaluje si Karel Heřmánek mladší.

Na prknech Divadla Bez zábradlí se vždy objevovaly výrazné herecké osobnosti jako Rudolf Hrušínský, Jana Švandová, Veronika Freimanová, Josef Carda, a samozřejmě Heřmánkův otec. S mladým vedením ale přišlo i oživení repertoáru – posledním příkladem je hra Koza aneb Kdo je Sylvie v hlavních rolích s Hynkem Čermákem a Petrou Špalkovou.

Motivem představení je hádka dvou manželů, kde se pro silné emoce a ostrá slova nechodí daleko. „Táta se přišel dva týdny před premiérou podívat na zkoušku a říkal, že jsme se úplně zbláznili, že odradíme i poslední věrné diváky. Když ale přišly pochvalné recenze, uznal, že to bylo dobré rozhodnutí,“ vzpomíná stávající „principál“. Být odvážný a zariskovat se podle něj vyplácí.

Do repertoáru chce přinášet nové kusy, které mají ambici diváka pobavit, ale i zanechat hlubší dojem. Cílí také na mladší publikum, kdy si inspiraci přiváží mimo jiné ze světových scén v Londýně nebo New Yorku. Sám teď jezdí zkoušet Hamleta do německých Brém, představení s Prague Shakespeare Company bude v červnu k vidění i v Praze.

Za Heřmánkova vedení přibylo už devět nových představení, třeba Berlín Berlín, Betlém nebo Láska z mládí, v níž se jako debutující režisér představil Roman Zach. „Rodiče uváděli obvykle dvě hry ročně a Hanka vždycky říkala, že každá premiéra byla na rozvod. Představení je jako dítě, stres, aby ho přijali diváci, aby se prodávalo,“ přiznává Nikol Kouklová.

Díky novým hrám a hereckým osobnostem, které do divadla nový šéf přizval, se tým rozšířil na sto dvacet lidí, včetně sedmi v kanceláři a technickém zázemí. S Heřmánkovými rodiči mladí manželé konzultují záležitosti jak provozní, tak umělecké.

„Fungujeme jako rodinná rada. I během společných obědů se polovinu času mluví o divadle,“ usmívá se Nikol s přiznáním, že práci řeší v podstatě nonstop.

„Když o víkendu pípne zpráva, že je herec nemocný nebo něco nefunguje, do pondělka to holt nepočká,“ přiznává herečka, která v divadle účinkuje v sedmi hrách. Na starosti má ale také PR, marketing a organizaci premiér, festivalů, doprovodného programu nebo Noci divadel. 

„Divadlo není jen o tom, že lidi přijdou na pokladnu a jdou se podívat na představení nebo že se schází herci a zkouší novou hru. Máme na starosti barák, člověk řeší, že nesvítí žárovka, odchlipují se sedačky, opravují se kulisy a rekvizity,“ vyjmenovává Kouklová.

„Jednou někdo špatně napsal rozpisy a nedorazila paní uklízečka, my hráli dvoják a s Karlem jsme v kostýmech na záchodech doplňovali utěrky a vynášeli koše. Ve výsledku to za nás nikdo jiný neudělá,“ líčí kratochvíle rodinného podnikání. 

Přirovnání k rodičům, kdy maminka Hana působila jako manažerka divadla a tatínek Karel jako umělecký šéf, se nevyhnou. „Oficiálně to tak nemáme, ale nabízí se to. Svým způsobem fungujeme jako tandem.“