Hello, Stranger! Clive Owen (se) ve Varech představí Na dotek
Jedna z hvězd karlovarského festivalu Clive Owen uvede ve Velkém sále film Na dotek. Proč byste ho i po dvaceti letech měli vidět?
Film, který dělá vztahy lepšími, neboť lásku na nic nelakuje. Vykašlete se na Tinder, připomeňte si anonymní online chat a s ním brilantní drama Na dotek, které přijede do Karlových Varů uvést Clive Owen, jemuž postava dermatologa Larryho vynesla před dvaceti lety nominaci na Oscara. Velký sál Thermalu bude slušet jim oběma!
And so it is just like you said it would be
Life goes easy on me
most of the time
And so it is the shorter story
No love, no glory
No hero in her sky
I can’t take my eyes off of you
(Damien Rice, The Blower’s Daughter)
Láska je nehoda, na niž všichni čekají, až se stane.
Láska je vidět. Pro toho, kdo se dívá.
Pokud věříte v lásku na první pohled, pravděpodobně se nikdy nepřestanete dívat kolem sebe.
Tři premisy, na kterých stojí brilantní divadelní hra britského dramatika a scenáristy Patricka Marbera Na dotek (v originále Closer). Uvedl ji s ohromným diváckým ohlasem v roce 1997 v Londýně a v roce 1999 v New Yorku na Broadwayi. A byla to hra v mnoha ohledech naprosto přelomová.
Studie pro čtyři herce, dva muže a dvě ženy, precizně rozpracovala anatomii milostných vztahů ve všech jeho vývojových etapách. A byla dokonalá, mistrovská ve všech významech toho slova.
Marber, mimochodem absolvent angličtiny a literatury na renomované Wadham College v Oxfordu, byl v době uvedení hry teprve třicátník a měl za sebou i několik dalších projektů, ovšem až Na dotek ho vystřelilo mezi megastars světové divadelní scény.
Výchozí situace je jednoduchá. Všichni čtyři hledají lásku. Mladý, pohledný a s kariérou neustále začínající spisovatel Dan (prý tak trochu Marberovo alter ego), o něco starší lékař, uznávaný specialista, dermatolog Larry, úspěšná a krásná fotografka Anna…
… a konečně Alice, překrásná, drobná, divoká, záhadná a trochu ztracená Američanka v Londýně, dívka bez minulosti, do níž se postupně všichni zamilují. A zamilují se i mezi sebou, a je to láska rychlá, vášnivá, zničující stejně jako následná nenávist.
Ti čtyři mezi sebou v časovém rozmezí několika měsíců (či let) vytvoří několik milostných trojúhelníků a čtyřúhelníků, jejichž vrcholy se neustále mění – a míjejí tak, jak se míjejí jejich hrdinové.
Láska je tu sarkasmus („Intimita je lež, kterou si namlouváme“), láska je bolest („Touha je cizinec, o kterém si jen myslíš, že ho znáš“), láska je milosrdná lež i zraňující pravda („A pravda je hra, kterou hraješ jen proto, abys vyhrál“).
Marber na konci devadesátých let na divadle vytvořil velmi jednoduchou scénu, jež sestávala vlastně jen z několika židlí v několika různých interiérech, ale zároveň plně využil tehdejší nejmodernější komunikační metodu – anonymní online chat. To, co tu bylo pro všechny hledající lásku čtvrt století před Tinderem.
Na dotek vzbudilo bouři nadšení a získalo několik odborných cen. A byla jen otázka času, kdy si milostného dramatu pro čtyři fantastické herce, kteří všichni do jednoho budí sympatie, i když si jdou po krku, všimnou filmaři.
Je tu totiž všechno. Vzplanutí, sex (spousta sexu nebo aspoň myšlenek na sex, pak narážek na sex či zcela otevřených a nejvulgárnějších možných debat o sexu), je tu nevěra, láska, zrada, nenávist, je tu zkrátka všechno.
Místy je to dojemné, až srdce usedá, místy je to sprosté jako ten suterén nočního klubu, v němž jedna z hrdinek pracuje. Patrick Marber svá studia na Oxfordu vytěžil zkrátka vrchovatě.
No, neberte to.
A právě filmovou adaptaci dramatu Na dotek, které se v roce 2004 ujal geniální Mike Nichols, přijede v tomto týdnu do Karlových Varů připomenout jedna z jeho hlavních hvězd, herec Clive Owen.
Ve filmu ztvárnil dermatologa Larryho, který miluje Annu, střídavě miluje i Alici a nenávidí Dana, protože s ním kdysi zažil nejlepší sex svého života (i když to byl sex „jen“ virtuální).
Když si přimyslíte onen geniální soundtrack Damiena Rice, neexistuje lepší kombinace, přátelé.
Mike Nichols, podepsaný pod fenomenálním Absolventem, klasickým filmem Kdo se bojí Virginie Woolfové, Podnikavou dívkou s Melanií Griffith či brilantní Silkwoodovou s Meryl Streep (kde za kamerou seděl Miroslav Ondříček), využil mistrovskou divadelní předlohu do posledního slova a vytáhl z ní to nejlepší.
Snad i proto, že měl mimořádně šťastnou ruku na své herce. Clive Owen jako Larry, Jude Law jako Dan, Julia Roberts jako Anna, Natalie Portman jako Alice, Jane, nebo jak se vlastně jmenuje. Hello, Stranger!
Pokud byste v závěru festivalu měli vidět jeden jediný film, ať je to dvacet let starý Na dotek.
Mezi touhle čtveřicí funguje tak fantastická chemie, že se musíte usmívat, i když na sebe řvou ty nejsprostší nadávky. Jdou na dřeň a zraňují se, a vy je přitom milujete. A okamžitě se chcete znovu zamilovat.
Do kohokoli, koho potkáte – nejen na kolonádě. Víte, jak je to s láskou na první pohled?
Pokud byste v závěru karlovarského festivalu měli vidět jeden jediný film, pěkně prosím, ať je to dvacet let starý Na dotek. Film, který dělá vztahy lepšími, neboť lásku na nic nelakuje.
P. S.: Autorka tohoto textu je již středního věku, a tak může konstatovat, že měla kdysi to štěstí, že ještě dávno před filmovou verzí viděla drama Na Dotek i v jeho původní divadelní podobě – v roce 2001 osobitou konverzační love story Patricka Marbera nazkoušelo pražské divadlo Rokoko v režii svého tehdejšího uměleckého šéfa Zdeňka Potužila.
A byla to jízda. Dermatologa Larryho fantasticky ztvárnil Vladimír Dlouhý, budiž mu země lehká, spisovatele Dana hrál jeho mladší bratr Michal Dlouhý. Tajemnou, drzou a přecitlivělou Alici brilantně ztělesnila Lucie Vondráčková, tehdejší životní partnerka Michala Dlouhého. Svůdnou fotografku Annu hrála Eva Salzmannová.
Autorce tohoto textu bylo dvacet. Premiéra hry se odehrála 9. a 10. září 2001. O den později přišel útok na Světové obchodní centrum – a svět se změnil.
Na dotek ale zůstává. Připomeňte si ho v Karlových Varech, i kdybyste měli vynechat závěrečný večírek!