V cizině jsme oblíbení. Jsem za to na Čechy strašně hrdá, říká Lenka Pátek

Spoluzakladatelka a obchodní ředitelka cestovní kanceláře Blue Style mluví v rozhovoru pro Forbes o proměnách oboru i českého turisty, ale také o svých oblíbených destinacích.

Lenka Pátek má za sebou třicet let v cestovním ruchu a patří k nejvlivnějším ženám v tuzemském byznysu. Jakými změnami prochází cestovní ruch v časech po pandemii?

Spoluzakladatelka a obchodní ředitelka cestovní kanceláře Blue Style s námi mluvila o výzvách, kterým v oboru čelí. A v rozhovoru přišla řeč také na cestovatelské zážitky nebo tipy a rady, jak skloubit kariéru vrcholné manažerky a matky tří dětí.

Jak vnímáte současný trh cestovního ruchu? Jak se za ty téměř tři dekády, kdy jste v oboru, změnil?

Nejraději porovnávám současnou situaci s tím, co bylo, když jsme v roce 1997 Blue Style zakládali. Byla to pionýrská léta a cestování bylo úplně o něčem jiném. Začínali jsme tehdy s Řeckem a převážná část klientů létávala do studií a apartmánů, kde si sami vařili. Když jsme měli klienty, kteří jeli do tříhvězdičkového hotelu, tak byli pomalu VIP. Dnes je standardem čtyř- nebo pětihvězdičkový hotel s all inclusive.

Změnilo se nějak to, jak nás Čechy v dovolenkových destinacích vnímají?

Určitě a jsem na to hrozně pyšná. Dříve jsme byli ti, kteří moc neutrácejí. Dnes už to tak není. V zahraničí jsme velmi vítaní, a to nejen kvůli tomu, že víc utrácíme, ale hlavně protože jsme poměrně kulturní národ, umíme se chovat, máme vychované děti, neplýtváme jídlem, nepřeháníme to s alkoholem a chováme se velmi dobře i k hotelovému vybavení.

Když hotel opustí česká rodina, tak to vypadá, že tam pomalu nikdo nebydlel, což se o jiných národnostech říct nedá. 

Kdy se to změnilo?

Ke zlomu došlo náhle, zhruba před patnácti lety. Lidé pochopili, že když pojedou do čtyřhvězdičkového hotelu s all inclusive, tak často utratí i stejné peníze, jako když budou platit zvlášť za jídlo a nápoje. Když navíc cestují s malými dětmi, chtějí trávit čas v hotelovém resortu, protože je to nejen úspora peněz, ale i času. 

Jak se za ta léta proměnily preference českých dovolenkářů?

Destinace, kam Češi rádi jezdí, jsou posledních dvacet let stejné. Nejoblíbenější jsou u nás Řecko, Tunisko, Turecko, Egypt a Bulharsko. Občas se k tomu přidá něco nového, protože naše klientela chce i objevovat. Ale jinak jsou hodně konzervativní. Více než sedmdesát sedm procent našich klientů jsou ti stálí, kteří se opakovaně vracejí a přivádějí k nám i další generace. 

Sledujete nějaké nové trendy?

Lidé chtějí více cestovat dál na přímých letech. Před třemi lety jsme otevřeli Kapverdy, protože hodně lidí chce někde trávit i zimní dovolenou, nebo naopak chce trávit tu letní někde, kde nejsou čtyřicítky, což je třeba i má milovaná Madeira, kde je celoročně příjemné počasí a ani v létě teplota zpravidla nepřekročí krásných 28 stupňů.

Když jsme u veder, ovlivní klimatická změna do budoucna zvyky Čechů?

Spousta našich klientů má školou povinné děti, takže si často dovolenou jindy než o prázdninách vzít nemohou. Během prázdnin se cestovat bude. Já bych hrozně uvítala, kdyby tady jednou došlo k zavedení klouzavých letních prázdnin. Sezona u moře probíhá od půlky května do října. Mimo červenec a srpen je u moře skvělé počasí, větší klid a je to levnější. Těm, co mají malé děti, nebo seniorům bych určitě doporučila cestovat mimo sezonu.

Co se změnilo během covidu?

Stopka, kterou dostalo cestování, nás nastartovala. V lidech se náhle objevil obrovský hlad po cestování, touha víc komunikovat s lidmi, půjčit si na místě auto, poznávat a zažívat věci, do kterých by dřív vůbec nešli. Začaly letět zážitky jako kaňoning, jízda džípem nebo přespání v poušti. 

Řeší teď trh cestovního ruchu nějaké výzvy?

Je to každoročně něco. Přežili jsme toho za ta léta spoustu: od různých útoků v Turecku, Tunisku přes útoky žraloků nebo výbuch sopky na Islandu, kvůli kterému nelétala letadla a naši klienti uvízli v Egyptě. Loni to byl požár na Rhodosu. Asi největší ranou byl ovšem covid. 

Poslední covidový rok vám ale vzrostl obrat na víc než dvojnásobek. Čemu to přisuzujete?

Ano, ze tří miliard v roce 2021 jsme se o rok později dostali na dvojnásobek. Nejdřív jsme ale vůbec nevěděli, co se bude dít. Hodně jsme ovšem vsadili na digitalizaci a zautomatizovali způsob, jakým lidé mohli kupovat, rušit a měnit zájezdy. Díky tomu jsme neskutečně vyrostli. 

V postcovidovém období pak přišla euforie podobná té porevoluční. Lidé měli našetřené peníze, protože je kvůli covidu nemohli utratit. A protože během covidu nemohli ani cestovat, a to více chtěli, když už je covidová opatření přestala omezovat.

Jak se bude vyvíjet trh do budoucna?

Poslední roky hodně rosteme, loni jsme obsloužili 450 tisíc klientů a letos to určitě bude přes půl milionu. Myslíme si ale, že určitě dojde ke zpomalení, protože trh má nějaké své limity.

Na druhou stranu je čím dál tím víc lidí, kteří jedou na dovolenou dvakrát nebo třikrát za rok. Tím se víc přibližujeme západoevropské mentalitě i příjmům. Hodně lidí vyráží i v zimě nejen na hory, ale také k moři. A čím dál víc lidí letí na dovolenou na Vánoce nebo Silvestra, protože se nechtějí stresovat.

Roste generace, která umí jazyky, umí cestovat sama. Jak se na ně připravujete?

To není jen mladá generace, to jsou i starší lidé, kteří se to naučili. Jsou to cestovatelé jako já, kteří jedou na čtrnáct dní na Bali, vezmou celou rodinu, přepravují se tam na skútru, lezou na sopku a podobně. I takoví si ale rádi dopřejí jednu pohodovou dovolenou v resortu s cestovkou. Přece jen cestovat přes půl světa není úplně levná a jednoduchá záležitost. 

I tito cestovatelé budou mít jednou děti a jejich preference se změní. My navíc tím, že hotelové kapacity smlouváme na půl roku dopředu, dokážeme nasmlouvat lepší ceny. Nedostatku klientů se tedy nebojíme. 

Ovlivní cestovní ruch do budoucna přibývající počet demonstrací proti turismu?

Zrovna nedávno jsme se o tom bavili s partnery ze Španělska a ti mi řekli, že se to u nás často medializuje víc, než si to zaslouží. Většinou to nejsou demonstrace proti klasickým turistům, ale spíš třeba proti velkým zaoceánským lodím nebo proti postoji místních vlád, které nevytvářejí jiné pracovní příležitosti. Určitě to není tak, že by Mallorčané nechtěli turisty. Jsou na nich závislí…

Začínali jste o pár let později než většina velkých cestovek. Jaká je vaše současná pozice na trhu?

Máme tři největší konkurenty: Fischer s Eximem, tedy Der Touristik. Jsme větší než každá z nich, pokud je vezmeme zvlášť. A pak je tu ještě Čedok. 

Pozice velkých cestovek na trhu se zlepšuje. Hodně klientů k nim přechází, protože je s nimi menší riziko. Díky tomu, že máme sídlo v Česku, tak se všechny problémy řeší podle našeho právního řádu. Musíme mít pojištění proti úpadku, a navíc přispíváme do garančního fondu, který je tu pro případ problémů.

Česko je jednou z mála zemí Evropské unie s garančním fondem, který vznikl po krachu velkých cestovek v roce 1998. Díky tomu se lidé nemusí o své finance bát. Cestovky, které se tváří jako české, ale mají třeba polské IČO, můžou být problematické, protože potíže si klient musí řešit v Polsku.

I proto ministerstvo pro místní rozvoj všechny české subjekty eviduje na svém webu. 

Jakého obratu jste dosáhli loni a jaký očekáváte letos?

Loni to bylo 8,5 miliardy korun, letos určitě přes deset miliard.

Blue Style jste před sedmadvaceti lety zakládala společně s Imedem Jeddaiem. Zatímco dříve jste dělala vše, dnes jste obchodní ředitelkou a vlastně i jednou z nejvlivnějších žen v cestovním ruchu. Jak svou práci po letech vnímáte?

Miluji ji. Bez cestovního ruchu si nedovedu představit život. Možná je to dané tím, že když jsem byla malá, tak jsme s rodiči do zahraničí cestovali jen velmi málo, a když jsem po střední začala pracovat v rakousko-české cestovní agentuře, otevřel se mi úplně jiný svět.

Cestování všem doporučuji, protože je životně důležité občas vystoupit ze své komfortní zóny a zažít něco, co by člověk jinak nepoznal. Vysvětluji to i svým dětem, které cestování milují. Rozšiřuje obzory a je důležité vyrážet i dál, za hranice Evropy, abychom si uvědomili, jak se tady máme dobře. Jak nádherné životy žijeme.

Máme dostupnou kvalitní lékařskou péči, vzdělání, kvalitní stravu. Řešíme krásné starosti – jaké si koupím boty, kam si zajdu na večeři… Zatímco na druhé straně světa lidé každodenně řeší, čím nakrmí své děti. 

Co vás cesty mimo komfortní zónu naučily?

Vážit si všeho, co mám, a přistupovat ke všemu a všem s ohromnou pokorou. Každý člověk, ať už je to uklízečka, nebo vrcholový manažer, si zaslouží velkou úctu za to, co dělá. 

Taky se víc usmívat. Lidé v nejchudších zemích světa jsou strašně usměvaví a vděční, což nám tady v Česku ohromně chybí. Dokonce si toho všímají i naši partneři v dovolenkových destinacích. 

A pak – nespěchat, což obdivuji na jižanských národech, a sbalit se na týdenní dovolenou do příručního zavazadla. Ideální destinací, kde si s ním vystačíte, jsou například Maledivy. Tam nic nepotřebujete. 

Jak dnes vypadá náplň vaší práce?

Stále jsem si nechala velkou část své agendy, a tou jsou smlouvy s hotely v zahraničí v některých destinacích, hlavně ty velké. Bavíme se o smlouvách v řádech milionů, někdy i eur. Setkávám se s hotelovými řediteli a majiteli a vyjednávám pro naše klienty co nejlepší podmínky.

Naučila jsem se s nimi hodiny smlouvat i třeba jen o trochu lepší cenu. Je ale fakt, že po těch letech už máme spíš přátelské vztahy. Navštěvujeme se, známe své rodiny a je to strašně fajn. Byznys je ovšem byznys.

Cestujete hodně?

Pracovně aspoň pár dní do měsíce. A pak určitě i s rodinou a pravidelně si dopřáváme únik jen ve dvou s manželem, který je také vášnivý cestovatel, skvělý parťák na cesty a fotograf.

Jaká jste cestovatelka?

Jsem plánovač. Rodina se mi i směje. Mám vždy několikastránkový itinerář, vše nastudované a někdy si pro ně chystám i powerpointovou prezentaci, co budeme den po dni dělat. Jinak jsme dobrodružná rodina, jednou jsme s čtyřletým synem vylezli na Bali v noci na sopku.

Naši starší kluci jsou sportovně založení, tak s nimi musím podnikat třeba i kaňoning, kdy slaňujeme vodopády. Mám to ráda, ale někdy to podnikám, jen abych si nepřipadala jako stará a trapná matka (smích).

Máte náročnou práci, rodinu a tři děti. Jak vše skloubíte dohromady?

Každý den mi chybí tak čtyři až šest hodin, ale jde to. Člověk sebou musí hodit. V čím větším jsem časovém presu, tím víc toho stihnu. Samozřejmě je to o plánování a taky si musím všechno psát. Mám štěstí, protože moje maminka je velice aktivní babička, která pomůže, když nemůže manžel. 

Když otevřeme novou destinaci, musím být přesvědčena, že bych tam jela s rodinou i já.

Zároveň je hrozně důležité si najít čas jen pro sebe. Svou rodinu miluji, ale oni vědí, že mě občas musí pustit na cesty a já se pak hrozně ráda vracím domů. Vědí, že kdybych byla pořád doma, tak bych je prudila. Pro mou práci je moc důležité to objevování. Když otevřeme novou destinaci, musím být přesvědčena, že je perfektní, že bych tam i já sama jela s rodinou.

Jak poznáte, že je hotel dobrý?

Podle vůně. Musí mi vonět už od recepce. Když mi nevoní, hned ho škrtám. Samozřejmě je tu ještě spousta dalších aspektů, ale po těch letech už dokážu celkem dobře odhadnout, co se našim klientům bude líbit a na co se mám zaměřit.

Máte ještě po těch letech v cestovních ruchu nějaké cestovatelské sny?

Jasně, strašně moc. Ale top trojka je kombinace Tahiti, Fidži a Velikonoční ostrovy. Pak ještě třeba Japonsko a Peru. Často si říkám, kdy to všechno stihnu – přece jen už mi není dvacet.

Na jaký cestovatelský zážitek vzpomínáte nejraději?

Z každé cesty si dělám fotoknihu, ale v paměti mi utkvěla asi návštěva vodního chrámu Taman Beji Griya Waterfall na Bali, kde jsme absolvovali očistnou kúru. Před časem dokonce podruhé s naším pětiletým synem, se kterým do té doby bylo k nevydržení. Ve školce jsme pořád byli na koberečku, asi nějaké období dětské puberty…

Zakončení rituálu probíhalo tak, že vlezete pod vodopád v jeskyni. Padající voda vytváří hrozný hluk a váš úkol je jediný: vykřičet se. Měla jsem tehdy syna v náručí a až zpětně mi manžel vyprávěl, že ty zvuky, co ze mě vycházely, byly neuvěřitelné. Syn na mě prý jen vyděšeně koukal. 

Posledním krokem byl další vodopád, kde jsme se měli radovat a zpívat si a na konci nás polévali kokosovou vodou. Zbytek dovolené se synem proběhl nečekaně v klidu a asi po týdnu ve školce si mě pak učitelky vzaly stranou a vyzvídaly, co jsme se synem dělali, že je jako vyměněný. Poslala jsem tam ještě několik známých a všichni se shodují, že tenhle přírodní chrám má magické účinky. Stále mě to tam táhne. 

Kterou destinaci byste lidem rozhodně doporučila?

Zanzibar. Teď jsme tam spustili přímý charterový let a jsem na to hrozně moc pyšná, protože jsem tam byla na inspekční cestě a projela jsem tam hodně moc hotelů. A myslím, že jsem našla skvělá místa, jejichž kvalita odpovídá ceně.  

Je to ta krásná černá Afrika, což Evropany občas trochu vyděsí. Můžete ho zkombinovat i se safari na kontinentu. Je to jedna z destinací, kam by měl letět každý, aby poznal, jak žijí místní. Lidé ve vnitrozemí tam žijí velmi chudě a skromně, ale o to víc jsou přátelští, usměvaví a vstřícní k dětem. Plus to moře a šnorchlování, to je neuvěřitelné. Navíc hlavní město Stonetown je rodištěm Freddieho Mercuryho.

Po Stonetownu jsem chodila s velkou pokorou, protože je tam bývalý trh s otroky, muzeum otroctví a dostanete se i do míst, kde byly cely pro otroky. Působilo to na mě velmi tíživým dojmem, ale každý by to měl zažít, aby si uvědomil, jak pěkně si žijeme a co dříve museli lidé podstupovat.

Jinak je to skvělá destinace pro ty, kdo milují ryby a mořské plody. Byli jsme překvapení, když nám na obyčejném lodním výletu s obědem v ceně naservírovali k obědu grilované humry. 

Co vás a Blue Style čeká v nejbližších měsících a letech?

V současné době pracuji na realizaci nového produktu pro příští rok. V souvislosti se Zanzibarem přemýšlím o tom, jak zdejším lidem pomoci. Měli jsme možnost nahlédnout do místního sirotčince a dost mě to zasáhlo.

Jinak budeme spíš vylepšovat, co už máme, rozvíjet digitalizaci a implementovat umělou inteligenci, abychom uměli lépe cílit dovolené klientům na míru. Kancelář jsme s Imedem rozjížděli s tím, že to budeme dělat lépe než všichni před námi. Byli jsme tenkrát hodně naivní (smích), ale naše očekávání hodně překonali.

Je důležité připravovat dovolené pro lidi s láskou a upřímností. Prodáváme sny a chceme, aby se lidem plnily. Musíme to dělat s velkou pokorou. Všichni dělají chyby, ale vyhrává ten, kdo jich dělá nejméně…