Stěhování hlavních měst. V Asii i Africe rostou nové metropole za stovky miliard
Někde ambiciózní plány diktátorů, jinde snaha vyhnout se přírodním katastrofám. Do výstavby nových hlavních měst nyní investuje pětice zemí a připojit se k nim chce i Írán. Navzdory stovkám vložených miliard však mají některé z nich problém s dokončením prvních budov.
Má být dvakrát větší než New York, jenže měsíc po svém slavnostním otevření připomíná spíš obří staveniště. Nové hlavní město Indonésie Nusantara vzniká od roku 2022 jako náhrada za dosavadní Jakartu s cílem poskytnout domov až pro čtyři miliony lidí. Nicméně zatím se zdá, že si jeho iniciátor, indonéský prezident Joko Widodo, vytyčil až příliš ambiciózní plán.
Kromě přítomnosti ohrožených živočišných druhů v místě stavby se prezident potýká s dalším vážným problémem – nedostatkem financí. Čtyři roky po ratifikaci záměru vybudovat nové hlavní město přiznal, že zatím nemá jediného zahraničního investora, který by mu s odhadovanou cenovkou 800 miliard korun pomohl.
Chce totiž, aby peníze proudily jak od státu, tak od soukromých investorů, které se snaží přesvědčit právem na užívání pozemků na osmdesát let nebo osvobozením od daní z dovozu.
Indonésie nemá i přes potíže na výběr – buď postaví nové město, nebo nechá miliony obyvatel Jakarty utonout. Do roku 2050 by měla být třetina současného hlavního města pod vodou a už dnes ho ohrožují i častá zemětřesení a tsunami. Kromě přesunu obyvatelstva se Indonésie pokouší zachránit Jakartu alespoň dočasně tím, že investuje další téměř jeden bilion korun do opatření proti záplavám.
Samotný Widodo už od letošního července úřaduje z kanceláře v novém hlavním městě, kde také o měsíc později oslavil výročí vyhlášení indonéské nezávislosti na Nizozemsku. Jeho plán přestěhovat do metropole do konce září i zbytek vlády však ztroskotal, protože pro něj stále chybí zázemí. Kdy se tak lidé začnou do Nusantary masově stěhovat, stále není známo.
Írán má naopak zájem o přesun svého hlavního města především proto, že poloha Teheránu brání dalšímu rozvoji země. Před několika týdny se o tom pro místní tiskovou agenturu Fars zmínil nový íránský prezident Masúd Pezeškján.
„Pokračováním současného trendu není možné zemi rozvíjet. Pokud chceme i nadále z jihu dovážet do Teheránu suroviny, zpracovávat je na výrobky a posílat je zpět na jih na vývoz, bude to stále více snižovat naši konkurenceschopnost,“ vysvětloval Pezeškján.
Vedle ekonomických zájmů ho k tomu tlačí i přírodní vlivy. Teherán v minulosti zasáhlo několik zemětřesení, a pokud by přišlo další, mohlo by v devítimilionové metropoli zabít statisíce lidí. Kromě toho se město pravidelně potýká i se suchem, které aktuálně vyprázdnilo přehrady v okolí města ze čtyř pětin.
Stejně jako Widodo si i Pezeškján myslí, že vláda musí jít občanům příkladem a nejprve se přestěhovat do nového města sama. Kde a kdy by měl nástupce Teheránu vzniknout, však zatím nikdo neschválil, přestože íránský parlament se k návrhu staví pozitivně.
To v Egyptě už politici rozhodli a 45 kilometrů od Káhiry staví „Nové administrativní hlavní město“. Dnes v něm již sídlí řada ministerstev a po dokončení by mělo být domovem pro více než šest milionů lidí.
Kromě toho se jedná o ambiciózní projekt, který usiluje o mnoho nej – má zde vyrůst nejvyšší budova, největší mešita a druhý největší stadion v Africe, stejně jako jedno z největších sídel ministerstva obrany na světě.
Egypt dá za město o rozloze zhruba jedné a půl Prahy něco přes jeden bilion korun. Oficiálním důvodem je snaha ulevit přelidněné Káhiře, podle kritiků je však za tím spíše prezident Abd al-Fattáh as-Sísí a jeho snaha udržet se u moci. Realizací tak rozsáhlého projektu si získává přízeň velkých podniků, které na výstavbě vydělávají.
A tak to ostatně dělá po celé zemi. Nová metropole je jen jedním z desítek měst takzvané „čtvrté generace“, které v zemi aktuálně vyrůstají. Už předloni Forbes informoval o stavbě jednoho z nich za sto miliard korun.
Nové hlavní město plánuje stavět také nejmladší stát světa – Jižní Súdán. Výstavbu schválila vláda hned po vzniku země v roce 2011, během třinácti letech ale podle satelitních snímků zřejmě nevznikla ani jedna silnice. Kromě něj staví v Africe nové hlavní město na příkaz svého diktátora Teodora Obianga Nguemy Mbasoga i Rovníková Guinea. Oproti Jižnímu Súdánu zde však již stojí hotely, mrakodrapy i univerzita.
Jediným místem mimo Asii a Afriku plánujícím nové hlavní město je malý ostrov Montserrat v Karibiku. Jeho centrem je stále oficiálně Plymouth, ačkoli ten byl v roce 1995 zcela zničen sopečnou erupcí, což z něj činí nejmenší a jedno ze dvou nejméně obydlených hlavních měst na světě.
To se ale vláda britského zámořského území snaží změnit, a tak od roku 2015 investuje do stavby městečka Little Bay. Práce na něm ale kvůli několika hurikánům a pandemii covidu-19 začala až v roce 2022.
Hotovo už mají v asijském ostrovním státě Palau. Od roku 2006 sídlí tamní vláda ve městě Ngerulmud, které bylo oproti ostatním plánovaným metropolím na vybudování mnohem jednodušší – v obci, která je spolu s Plymouthem jediným hlavním městem bez obyvatel, se nachází pouze tři vládní budovy. I tak ale stál komplex v přepočtu jednu miliardu korun.
Plán na vybudování zcela nového hlavního města však není výstřelkem dnešní doby. Vzniklo tak například norské Oslo, ruský Petrohrad nebo jihokorejský Soul, přičemž vůbec první naplánovanou metropolí v historii byl v roce 762 Bagdád v Iráku.