Hudba je dar, prosím o něj každý den. Kubánský jazz rozhodně není mrtvý, říká pianista Roberto Fonseca

O kubánském jazzu toho ve Střední Evropě moc nevíme, i když mnohý z nás cítí, že populární kubánské tance jako rumba, bolero, cha-cha-cha nebo mambo mají relativně blízko klasickým formám jazzové hudby. Bez kubánských perkusionistů by nebyl ani fusion jazz tím, čím je dneska. Ale jestli v něčem karibská scéna vyniká, tak to jsou pianisté. Chuco Valdés, Ruben González, Hilário Durán, Gonzalo Rubalcaba nebo Roberto Fonseca patří mezi nejužší světovou špičku ve svém oboru. Fonseca, nejmladší z nich, nedávno vystoupil spolu se svým doprovodným triem v Praze. Zvláštní typ interpreta. Na jedné straně jiskřivý, temperamentní pianista, na druhé muzikant plný elegance, která sálala zvláště z jemných, lyrických skladeb. „Já mám tuhle muziku v krvi,“ přikývl po zvukové zkoušce, při níž hrál naplno jako o život. „Táta byl jazzový pianista, máma zpěvačka a moji dva nevlastní bratři jsou taky muzikanti.“