Muzikál Čarodějka zrodil fenomén. Víc než film je to ale obchodní produkt

Američané se tohoto filmu nemohou nabažit a na projekcích dokonce zpívají, zatímco do pokladen se sypou stovky milionů dolarů. Muzikál Wicked, v češtině Čarodějka, je fenomén, který žije i ve virálních rozhovorech s herečkami Cynthií Erivo a Arianou Grande. Co se ale stane, když marketingová bublina splaskne?

Čarodějka začíná i končí tím, že někdo popírá gravitaci. Nejprve se k vesničce Mlaskalů snese v létající bublině kouzelnice Glinda, aby o přibližně dvě hodiny později ze Smaragdového města vylétla na koštěti čarodějnice Elphaba. Jenže muzikál samotný jako by se od země odpíchnout nedokázal. Stahují ho totiž dolů ruce hollywoodských hokynářů. 

Celé je to totiž víc než film fascinující obchodní záměr. Jde o adaptaci úspěšného broadwayského muzikálu, který je sám adaptací knihy, která zase vychází ze slavného Čaroděje ze země Oz, jenž nebyl prvně muzikálem, ale kanonickou pohádkou spisovatele Lymana Franka Bauma, poprvé vydanou v roce 1900.

Už dlouho je tak v několikrát recyklovaném příběhu Glindy a Elphaby určitá „produktovost“, studio Universal a tým kolem režiséra Jona M. Chu to ale pozvedává na dosud netušenou úroveň, protože spíš než film uhnětli marketingový útvar, jehož je celovečerní muzikál pro kina jen jednou z extenzí.

Jeho tón totiž vlastně dokonale vystihují rozhovory s hlavními představitelkami Arianou Grande a Cynthií Erivo, kterým v posledních týdnech nelze na sítích uniknout. Herečky se navzájem nebo samy sebou dojímají, jako kdyby filmem zachraňovaly svět, zároveň je ale zjevné, že to musí i trochu sebeuvědoměle hrát. Na diváka s úsměvem pomrkávají.

I jejich filmové interakce na univerzitě Shiz, kde se stanou nechtěnými spolubydlícími, se vezou na vlně takzvaného campu, kdy je všechno pobaveně přepálené. Směšnost ale vždycky náhle zvážní, protože si tvůrci sebedůležitě vzpomenou, že přece předávají i důležité poselství o tom, že v jinakosti je síla a nikdo se nerodí zlý.

Možná teď namítáte, že muzikál přece má být takhle vyhrocený, přepjatý, zkrátka teatrální –⁠⁠⁠⁠⁠⁠ a Čarodějka, o níž se teď dokonce v některých kruzích píše, že by mohla dostat Oscara za film roku –⁠⁠⁠⁠⁠⁠ určitě svoje chvíle omamného kýče má. Třeba muzikálová scéna v knihovně, kam dorazí samolibý princ, má choreografii vyloženě strhující.

A vtipná je i diblíkovská Ariana Grande v roli Glindy, jež používá slova jako „báječnózní“, lehký vánek jí neustále čechrá účes, a když není po jejím, tak si musí lehnout, přesto absurdně nadstřelených 160 minut uspokojivě nevyplní. Hodila by se spíš do skeče Saturday Night Live. Nebo nějaké reklamy. A jsme zase u toho marketingu.

Plakáty i trailery na Čarodějku jako poněkud klamavá propagace skrývají, že jde jen o první část jednoho filmu, v níž se sice už tak nic neděje, příští rok ale přesto dorazí pokračování.

Tahle informace známá skoro nebyla, zato je skoro všude vidět reklamní kampaň, která má prý hodnotu 350 milionů dolarů a je největší v historii Hollywoodu, protože podle serveru Deadline do roztleskávání zapojila na čtyři sta značek.

I vizuál filmu nicméně působí jako špatně nasvícený amalgám stovek nakradených stylů a vlivů, v němž ošklivé digitální extenze polí v zemi Oz rozhodně nevyvolají údiv, jako když Dorotka v původním Čaroději ze země Oz otevřela dveře svého kansaského domku a oslnily ji opulentně zářivé barvy systému Technicolor. Tady se ve škole Shiz cítíte jako v generické Škole čar a kouzel někde na Netflixu.

Čarodějka je totiž tak nijaká, že může být vším, čím chcete. Šikovný střihač by ji prodal i jako young-adult fantasy, kde se bojuje proti čaroději, jenž potírá mluvící zvířata, možná také jako hranou disneyovku o originu dalšího padoucha, případně jako komedii z kouzelné střední. Chcete ještě víc marketingu? Celé to končí přesně jako trailer. Tak možná mrkněte a cestu do kina si ušetřete.