Zelenskyj v Davosu: Politikové říkají, že musíme bránit evropské zájmy, ale doufají, že to za ně udělá někdo jiný
"Vy potřebujete nezávislost Ukrajiny také, protože zítra možná budete muset bránit svůj způsob života."
Volodymyr Zelenskyj v Davosu: Děkuji vám mnohokrát.
Vážení přátelé, všichni si pamatujete skvělý americký film Groundhog Day (Na Hromnice o den více) s Billem Murrayem a Andy McDowellovou. Ano, ale nikdo by takhle žít nechtěl. Opakovat týdny, měsíce a samozřejmě roky stále to samé. A přesto přesně tak žijeme, tak žijeme nyní. A je to náš život. A každá forma, jako je tato, to dokazuje. Právě loni zde v Davosu jsem zakončil svůj projev slovy: Evropa musí vědět, jak se bránit. Uplynul rok a nic se nezměnilo. Stále jsme v situaci, kdy musím říkat ta samá slova, ale proč? Odpověď nespočívá pouze v hrozbách, které existují nebo se mohou objevit, každý rok přináší Evropě a světu něco nového.Všichni obrátili pozornost na Grónsko. A je jasné, že většina politiků prostě neví, co s tím dělat. A zdá se, že všichni jen čekají, až se Amerika v této otázce uklidní, v naději, že to přejde. Ale co když ne? Co pak? Tolik se mluvilo o protestech v Íránu, ale ty se utopily v krvi. Svět íránskému lidu dostatečně nepomohl, to je pravda. Stál stranou. V Evropě se slavily Vánoce a Nový rok, sezónní svátky. Než se politici vrátili do práce a začali formulovat svůj postoj, ajatolláh už zabil tisíce lidí. A co se stane s Íránem po tomto krvavém zásahu? Pokud režim přežije, vysílá jasný signál všem tyranům: zabijte dost lidí a zůstanete u moci. Kdo v Evropě potřebuje, aby se tato zpráva stala realitou? A přesto se Evropa ani nepokusila vypracovat vlastní reakci. Podívejme se na západní polokouli.
Prezident Trump zahájil operaci ve Venezuele a Maduro byl zatčen. Názory na to se lišily. Faktem však zůstává, že Maduro je souzen v New Yorku. Je mi líto, ale Putin souzen není. A toto je čtvrtý rok největší války v Evropě od druhé světové války.
Volodymyr Zelenskyj v Davosu: Děkuji vám mnohokrát.
Vážení přátelé, všichni si pamatujete skvělý americký film Groundhog Day (Na Hromnice o den více) s Billem Murrayem a Andy McDowellovou. Ano, ale nikdo by takhle žít nechtěl. Opakovat týdny, měsíce a samozřejmě roky stále to samé. A přesto přesně tak žijeme, tak žijeme nyní. A je to náš život. A každá forma, jako je tato, to dokazuje. Právě loni zde v Davosu jsem zakončil svůj projev slovy: Evropa musí vědět, jak se bránit. Uplynul rok a nic se nezměnilo. Stále jsme v situaci, kdy musím říkat ta samá slova, ale proč? Odpověď nespočívá pouze v hrozbách, které existují nebo se mohou objevit, každý rok přináší Evropě a světu něco nového.Všichni obrátili pozornost na Grónsko. A je jasné, že většina politiků prostě neví, co s tím dělat. A zdá se, že všichni jen čekají, až se Amerika v této otázce uklidní, v naději, že to přejde. Ale co když ne? Co pak? Tolik se mluvilo o protestech v Íránu, ale ty se utopily v krvi. Svět íránskému lidu dostatečně nepomohl, to je pravda. Stál stranou. V Evropě se slavily Vánoce a Nový rok, sezónní svátky. Než se politici vrátili do práce a začali formulovat svůj postoj, ajatolláh už zabil tisíce lidí. A co se stane s Íránem po tomto krvavém zásahu? Pokud režim přežije, vysílá jasný signál všem tyranům: zabijte dost lidí a zůstanete u moci. Kdo v Evropě potřebuje, aby se tato zpráva stala realitou? A přesto se Evropa ani nepokusila vypracovat vlastní reakci. Podívejme se na západní polokouli.
Prezident Trump zahájil operaci ve Venezuele a Maduro byl zatčen. Názory na to se lišily. Faktem však zůstává, že Maduro je souzen v New Yorku. Je mi líto, ale Putin souzen není. A toto je čtvrtý rok největší války v Evropě od druhé světové války.