Prostor pro návrat lichvářů? Návrh na zastropování úroků rozděluje trh
Trh spotřebitelských úvěrů čeká největší změna za poslední roky. Míří na něj regulace, která může změnit jeho podobu k nepoznání. Evropská směrnice o smlouvách o spotřebitelském úvěru CCD2 zpřísní ochranu spotřebitelů, dostane pod dohled odložené platby a zkrotí nejdražší mikropůjčky. Česko však s jejím přenosem do svého právního systému nabralo zpoždění.
Česká republika je dnes jednou z posledních zemí Evropské unie, která dosud nepřenesla směrnici CCD2 do svého právního řádu. Regulace, která má modernizovat pravidla pro spotřebitelské úvěry a lépe chránit klienty v digitální době, měla být podle požadavků Bruselu vyhlášena už v listopadu 2025, ale její projednání se před loňskými volbami nestihlo.
Návrh zatím prošel Legislativní radou vlády a v současnosti čeká na schválení kabinetem Andreje Babiše a odeslání do Poslanecké sněmovny. „Účinnost novely se předpokládá od listopadu 2026,“ sdělil Forbesu Filip Běhal z ministerstva financí.
Firmy, které budou muset nové povinnosti splnit, upozorňují, že zpoždění v Poslanecké sněmovně pro ně znamená méně času na implementaci směrnice.
„Stále platí termín listopad 2026, což legislativně teoreticky stihnout lze, ale prakticky to znamená výrazně kratší dobu na implementaci. Máme před sebou nákladné změny procesů, IT systémů, dokumentace i komunikace s klienty a bez jasného znění zákona je to složitější,“ vysvětluje Luděk Jírů, generální ředitel Home Creditu, který se na tvorbě připomínek k návrhu podílel.
Ochrana spotřebitele, nebo cesta k šedé zóně?
Jedním z nejvýraznějších témat směrnice je zastropování úroků. Politicky je to přitažlivá myšlenka: stanovit tvrdou hranici, nad kterou se nikdo nesmí dostat, a „zakázat lichvu“. Jenže podle odborníků na straně nebankovních poskytovatelů takto lineární představa neodpovídá realitě trhu.
„Cenová regulace úvěrů nastavením úrokových stropů, která je pouze výkladem ministerstva financí, nikoli evropským nařízením, sama o sobě problém neřeší. Může se stát, že místo ochrany spotřebitele způsobíme jeho přesun do šedé nebo úplně nelegální zóny,“ varuje Jiří Hauptmann, jednatel Providentu a člen představenstva APNÚ, asociace, která sdružuje velké nebankovní poskytovatele.
Asociace poskytovatelů nebankovních úvěrů (APNÚ) význam novelizace spotřebitelského zákona vidí především v tom, že je potřeba omezit nebo zamezit aktivitám takzvané šedé zóny, která se v poslední době rozrůstá.
Jde o poskytovatele nebo online platformy, které obcházejí zákon a nabízejí půjčky bez pravidel a jakékoli spotřebitelské ochrany. Jsou to například půjčky na účelové IČO nebo digitální peer to peer platformy.
Podle Hauptmanna je situace vážnější, než se může zdát. „Zkušenosti ze Slovenska, kde úrokové stropy zavedli už před deseti lety, ukazují, že přísné stropy vedly k tomu, že má dnes 37 procent spotřebitelů problém získat legální úvěr. A co je ještě horší, z loňského průzkumu vyplývá, že třetina lidí ví, kde najít lichváře. Tato čísla v posledních letech rostou,“ varuje.
Zásadní problém Hauptmann vidí v tom, že regulace se často zaměřuje na cenu úvěru, nikoli na odpovědné posuzování úvěruschopnosti. Problematické jsou půjčky bez doložení příjmu, kdy se poskytovatelé půjček nedívají do registrů a nekontrolují bonitu klientů.
„Slogan ‚zakážeme lichvu‘ zní dobře, ale pokud někomu zakážeme přístup k regulovaným půjčkám, neznamená to, že jeho potřeba financí zmizí. Jen si je půjčí jinde, třeba na sociálních sítích, kde se k lidem, kteří se dostali do finanční nouze, tyhle nabídky dostanou velmi rychle a jednoduše, a tam je nikdo neochrání,“ dodává.
APNÚ také upozorňuje, že náklady a limity povedou k odchodu některých licencovaných poskytovatelů a k poklesu konkurence. Nelicencovaných se však nijak nedotknou.
„Stojíme si za tím, že novela má posílit transparentnost trhu a nastavit jasná pravidla pro bankovní i nebankovní poskytovatele. Zákon má spotřebitele chránit, ne jim bránit v přístupu k financím. Neodmítáme úrokové stropy, ale prosazujeme jejich rozumné nastavení tak, aby zůstalo dostupné legální financování i pro rizikovější spotřebitele, kterým banky nepůjčí,“ tvrdí Hauptmann.
„Zároveň navrhujeme jasnou definici posuzování úvěruschopnosti – zákon musí přesně stanovit, jak se má hodnotit schopnost splácet, jaká konkrétní data mají poskytovatelé kontrolovat, a zavést povinnost nahlížet do renomovaných úvěrových registrů,“ shrnuje dále postoj nebankovních poskytovatelů půjček.
Dalším účinným opatřením je podle asociace povinnost sdílet informace o závazcích klienta mezi registry, což zabrání duplicitám a sníží riziko předlužení a dohled a postih nekalých forem obcházení zákona, jako jsou zmiňované půjčky na IČO a podobně.
„Pouze kombinace těchto opatření v kombinaci s podporou finanční gramotnosti může mít dopad na spotřebitele a vést k jejich ochraně,“ myslí si Hauptmann.
Zastánci regulace
Část trhu se však staví k zastropování pozitivně, zejména ty společnosti, které už dnes poskytují půjčky za podmínek výrazně nižších než navrhované limity.
„Home Credit má interní stropy dlouhodobě nastavené pod navrhovanou hranicí. Zastropování se nás nedotkne. Naopak může pomoci pročistit trh od extrémně drahých mikropůjček,“ říká Luděk Jírů.
Rozdíly na trhu, zvlášť u mikropůjček, jsou v současné době propastné. Na trhu najdeme firmy s nabídkou půjčky za tisíce až desetitisíce procent RPSN.
„Navrhovaný přístup ke stropům nákladů spojených s úvěrem považujeme za velmi dobrý. Návrh ministerstva financí se inspiruje stávající rozhodovací praxí soudů v oblasti dobrých mravů, dostatečně chrání spotřebitele a umožňuje úvěrovat v podstatě všechny, u kterých se předpokládá schopnost splácet,“ soudí Jírů.
Návrh je tak podle něj výrazně lepší než třeba slovenská takzvaná maximální odplata, která vedla k vyloučení části spotřebitelů z možnosti legálního financování.
Jírů zároveň upozorňuje, že spotřebitele čeká i větší rozsah informací a dokumentů a možná i o něco komplikovanější sjednávání smlouvy. „Bohužel jsme propásli příležitost úvěrovou dokumentaci zpřehlednit a zjednodušit, kvůli směrnici CCD2 její rozsah naopak dále naroste,“ konstatuje.
Podobný pohled má i Česká leasingová a finanční asociace (ČLFA), která zastupuje většinu poskytovatelů financování mimo bankovní sektor. Její předsedkyně Jana Hanušová potvrzuje, že asociace je připravena přijmout kompromisní verzi úrokových stropů, která vznikla během odborných diskusí vedených ministerstvem financí.
„Věřím, že se podařilo najít odborně podloženou shodu. Ale za vysoce rizikové považujeme jakékoli snahy stropy ještě více snižovat pod pečlivě dohodnutý kompromis. Tam už začne jít o dostupnost úvěrů pro klienty,“ tvrdí Hanušová. Podle ČLFA totiž hrozí, že při příliš nízkém stropu přestanou některé služby dávat ekonomický smysl.
Od mikropůjček po odložené platby
Směrnice CCD2 však neřeší pouze cenu úvěrů. Jedním z nejzásadnějších posunů je rozšíření regulace na moderní digitální služby typu „buy now, pay later“ (BNPL), tedy „kup teď, zaplať později“.
Ty dnes ve velké části případů fungují mimo režim spotřebitelského úvěru a nenesou všechna povinná pravidla, například povinnost prověřit bonitu klienta. To se má nyní změnit. Podle poskytovatelů je to logický krok, který trh sjednotí.
„Zastropování úroků vítáme, náš model se dlouhodobě řadí do nejzodpovědnější zóny podle Indexu odpovědného úvěrování organizace Člověk v tísni,“ říká šéf marketingu v českém fintech startupu Skip Pay Tomáš Krásný a dodává, že většina klientů jejich firmy splácí včas a službu tak využívá zcela zdarma. Ti, kteří potřebují splátkový režim, mají podle Krásného vždy předem jasně dané podmínky.
Podobně to vidí i další poskytovatel odložených plateb, společnost Twisto. „Základní BNPL služba je bezúročná. Teprve když se klient rozhodne platbu rozložit, dostává se produkt do režimu spotřebitelského úvěru, který již plně podléhá zákonným pravidlům, včetně případného zastropování úroků,“ vysvětluje Martina Tesařová, členka představenstva ve firmě Twisto.
Podle Tesařové je důležité, aby regulace uměla rozlišovat mezi těmito situacemi a neomezovala férové služby. „Směrnice CCD2 může výrazně zlepšit ochranu spotřebitelů, pokud bude nastavena rozumně,“ domnívá se.
Zda nakonec regulace český trh zkultivuje, nebo jestli vyvolá přesun části poptávky směrem k nelegálním poskytovatelům, bude záležet na finální podobě zákona.
Řadu povinností stanovených směrnicí CCD2 má Česko již ve svém právním řádu transponovanou, protože pravidla pro hypoteční úvěry ministerstvo financí již dříve využilo i na úvěry spotřebitelské.
Novela zákona tak většinou přináší úpravu nebo rozšíření stávajících pravidel, zejména pak v oblastech informačních povinností, jednání se spotřebiteli nebo řešení prodlení spotřebitele se splácením úvěru.
Co se týče úrokových stropů, ministerstvo financí uklidňuje, že směrnice navazuje na rozhodovací praxi českých soudů. „Pokud dnes někdo poskytuje úvěry v souladu s judikaturou, neměla by se ho navrhovaná úprava dotknout,“ tvrdí Běhal z ministerstva.
Finální podoba směrnice bude známá až po projednání návrhu v Poslanecké sněmovně a v Senátu. Stejně jako u jiných zákonů, však nelze nyní předjímat případné úpravy, ke kterým může dojít pozměňovacími návrhy.
The post Prostor pro návrat lichvářů? Návrh na zastropování úroků rozděluje trh appeared first on Forbes.