Princezna stokrát jinak je takový Shrek po česku. Postrádá ale odvahu
Výjimečných českých pohádek se v posledních letech zrodilo minimum. Je jednou z takových Princezna stokrát jinak, která se pyšní dosud mimořádným hodnocením na Československé filmové databázi? Novinka Miloslava Šmídmajera vypráví o sebepřijetí i rodičovských nárocích.
Princezna Stella z Jablečného království jako malá šermířsky znemožnila prince Ukruta z Hruškového císařství. Domluvený sňatek padl a kvůli tomu i mezipanský obchod. Teď jsou oba na prahu dospělosti. Oba jsou stereotypně vychovávaní, ona trpí krizí identity, v něm hnije nenávist. Oba mají vzácnou nemoc – ráno se probouzejí jako někdo fyzicky úplně jiný, přičemž tento efekt nepravidelně vyprchá.
S dovršením osmnácti let se však má stát nevratným. Každý se snaží osud zvrátit po svém. Vyprávění však zaostřuje na Stellu. Tu chce její královský otec provdat a uspořádá tak rytířský turnaj o její ruku. Do něj se připlete pašerák ovoce Johan. Do princezny se zamiluje a vydávají se spolu na cestu za hledáním léku, zatímco je pronásleduje tyranský Ramor s družinou vyslaný zlem zaslepeným Ukrutem.
Pohádka Miloslava Šmídmajera realizovaná na základě stejnojmenné knižní předlohy je především výpravným spektáklem s omezenými mantinely. Ústřední hrdinové jsou neustále v pohybu, sbírají indicie a objevují různorodá prostředí. Rozpíná se před námi bohatý, někdy až přeplácaný fikční svět, kde si slovo neustále předává přehršel vedlejších figurek.
Barevně prosluněné obrazy spoléhají na pestrou paletu a rozmanitý production design. Samotná inscenace a kolikrát nahodilá střihová skladba se však nesou v otřepaně tendenčních a občas až televizních konturách. Film postrádá snahu o kreativní stylistické nápady, v mnoha ohledech je značně konzervativní.
Emocionální jádro putování tkví ve vnitřním dilematu Stelly, které bylo od malička vštěpováno, jaká má být. Namísto vyšívání dospívání trávila v dobrodružných knihách. Dobrodružství jí pomáhá uvolnit své pravé já, vzepřít se společenským konvencím a rodičovským nárokům, naučit se mít ráda sama sebe.
Jakkoli záslužné téma tvůrci artikulují didakticky a zřejmé skutečnosti ještě několikrát přežvýkávají v redundantních dialozích.
Dětskou cílovku v tomto ohledu podceňují. Alespoň se vyhýbají otravnému pitvoření, jež bylo dlouhodobě zhoubou tuzemských pohádek. Daří se držet rozpustile poťouchlou stylizaci, kde se opírají především o rozmanité obsazení, přičemž většina „áčkových“ herců svým epizodním postavičkám dodává potřebnou rozpustilost a energii (viz Jaroslav Plesl s burianovskou dikcí), i když některé působí nahodile a samoúčelně.
Chemie mezi Stellou a Johanem funguje, primárně díky přirozenému charisma ústředních herců (Ema Klangová Businská a Filip Březina). O to více frustrující je, že jejich sbližování probíhá primárně skrze nijaké a otupěle školácké konverzace. Narativně omšelými berličkami je film obecně prostoupený takřka všude.
Prosakuje scenáristická neobratnost a ledabylost, s jakou jsou za sebe jednotlivé segmenty poskládané. Určitá bezradnost se krystalizuje hlavně v závěrečné katarzní fázi, kde už si při utahování jednotlivých linií s dosavadní epizodičností nevystačí. Bortící se gradace se za odsýpající tempo schovává jen velmi těžko.
Pohádka by pomyslnou živou vodu alespoň částečně znamenala před dvaceti lety, kdy kinům mimochodem dominoval pohádkově revizionistický Shrek, od nějž si Princezna stokrát jinak mnohé půjčuje. Vedle sdíleného ústředního motivu i sebereflexivní pohádkové zákonitosti, kdy fikční svět karikuje a ohýbá zkušenost s reálným světem skrze nadsazenou optiku.
I v tomto případě jde ale o chvilkovou podnětnost, které jako všemu ostatnímu chybí odvaha a silnější konceptuálnost. Jakkoli je nová pohádka vkusná a zábavná, trčí z ní zmar nad promarněnými příležitostmi. Jinakost a originalitu spíš předstírá. Přihoďme pár stereotypních vtípků a z celého dobrodružství se stává především zapomenutelná štreka.
Českým pohádkám zkrátka dlouhodobě chybí šmrnc. Jde o neustálé vyjednávání vnitřních kompromisů, přičemž nejvíce by jim slušelo, kdyby se už konečně utrhly ze řetězu, když už k tomu mají občas slušně nakročeno.
The post Princezna stokrát jinak je takový Shrek po česku. Postrádá ale odvahu appeared first on Forbes.