Proč výjimečně nepískám s horníky

Vždyjsem podporoval odbory, jejich místo v naší společnosti,demokratické diskusi  i nezastupitelnou roli v zastupovánízájmů pracujících, aprávě proto tentokrát nepískám.

Byl bych totiž proti zájmům pracujících, jejich budoucnosti.Havířimají právo pískat na koho, a kdy chtějí, tedy i na zdraviciprezidenta republiky, která byla plná pochopení pro jejichsituaci, pro emoce z poslední vyfárané rudy. Jenže oni mu nevěří.

V posledním odstavci si povíme proč.Jdetaké o to, s kým pískají, a jestli nepískají sobě písničkunejen nahnědlou,  ale i hloupou. Tedy, nezda mají rozum,ale zda se nenechají „zblbnout“ lidmi, kteří s nimi zamávajía jakmile se otevřou stavidla jejich moci a po demokracii v tétozemi bude veta, se jim vysmějí. A tady musíme do hloubky, a tadymusíme sfárat  k pochopení protestu. A nebude to ani příjemnéčtení pro naše liberální kruhy.