„Orlík jsem předal synovi, radši tam nejezdím.“ Na výpravě s Karlem Schwarzenbergem

A pak jsme již vjeli před hradby hradu Orlík, jenž se před námi vztyčil jako zlatá pevnost s cimbuřím. Jeho holá stěna se náhle vzedme jako obranná zeď, která jako by měla zadržet pokus zřítit se ze skály, na které ho kdysi vystavěli. Ta přehrada, která z druhé strany šplouchá na jeho první patro, z této strany není vidět, takže si pořád lze představit, že za ním je strmá skála a tenhle krásný hrad je pořád srážce krajiny, nad níž se vznáší jako srážce lesů, skal a strání.