Od smrti k nesmrtelnosti. Magnáta Stanforda stála miliardu dolarů

Dolarových miliardářů je dnes na planetě několik tisíc. Jak zařídit, abyste za tyto peníze navždy zanechali stopu v historii? Udělejte to jako Amasa Leland Stanford. Od narození velkého politika, byznysmena a filantropa v sobotu 9. března uplynulo přesně 200 let.

Dějiny mají mnohokrát velmi krutý přístup k věci, proto na začátku cesty za nesmrtelností byla smrt.

A to taková, po níž oči nikdy nevyschnou od slz: smrt jediného, navíc vymodleného dítěte. Smrt, po níž si donekonečna vyčítáte, proč jste raději nezůstali doma, protože jinak by se přece nic z toho nestalo.

Leland Stanford junior se nejdřív jen necítil dobře, ani jeho rodiče nepanikařili. Dětské nemoci byly tehdy běžnou součástí života a oni si přece společně užívali kouzel míst, která voněla knihami a historií. Korzovali společně památkami v Turecku, v Řecku, přejeli do Itálie.

Jakmile se ale ocitli v kolébce renesance, ve Florencii, chlapcův stav se rychle zhoršoval. Diagnóza: tyfová horečka. Musel ji dostat ze zkaženého jídla či kontaminované vody kdesi na Balkáně; Lelandův soukromý učitel si později vybavoval, že už v okolí Atén už byl chlapec při procházení se po antických památkách nezvykle tichý a následný přesun vlakem prospal.

Italští specialisté zkoušeli to, co patřilo k medicíně roku 1884. Silné vývary, zábaly, odvary z heřmánku… Vše marně.

„Cestování bylo v těch časech přinejlepším velmi vysilující. Tělo mladého Lelanda bojovalo, ale bakterie měla navrch,“ píše na webu Stanfordovy univerzity profesor ortopedie James Gamble, který se odborně zabývá epidemiemi devatenáctého století.

Leland zemřel těsně před svými šestnáctými narozeninami. A jakkoli krutě to zní, proto dnes známe profesora Gamblea.

Právě nezměrná tragédie vedla k tomu, že o rok později manželé Stanfordovi na synovu památku založili univerzitu nesoucí rodinné příjmení. Jednu z nejlepších na planetě. Synonymum pro úspěšné, bohaté, mocné. Je až neuvěřitelně symbolické, že jako první student vstoupil do areálu jistý Herbert Hoover, budoucí prezident USA.

Pojmy jako Giving Plegde by si tehdy nevymysleli ani autoři vědecko-fantastické literatury, Stanfordovi tím pádem předběhli dobu o světelné míle.

Jejich majetek ke konci devatenáctého století se odhaduje na padesát milionů dolarů, v dnešních sumách dle odhadů 1,8 miliardy dolarů. Univerzitě věnovali na rozvoj celkem čtyřiceti milionů dolarů, tedy přibližně 1,3 miliardy dnešních dolarů.

„Když rodinu zchromila tragédie, Stanfordovi se rozhodli následovně: Když jsme nedokázali pomoci našemu vlastnímu dítěti, nechť jsou našimi potomky všechny děti Kalifornie,“ vysvětluje web Stanfordu.

Smutek se nedá přeplatit, ale oni aspoň udělali gesto, které posunulo svět k lepšímu. Díky penězům, který vydělal Leland Stanford starší – muž, od jehož narození tuto sobotu uplynulo přesně 200 let.

Kdo ví, jak by naložili s majetkem v alternativních dějinách, v nichž by trip po Evropě dopadl bez katastrofy a on by se dočkal vnoučat. Která univerzita by dnes patřila do Ivy League namísto Stanfordu?

Kde by mohli už na konci devatenáctého století získat akademické tituly mladíci černé pleti (Ernest Houson Johnson, 1895) či čínského původu, jako Walter Ngon Fong v roce 1896?

Multikulturní prostředí si univerzita dala do vínku, Stanford vše konzultoval s experty z Harvardu, věnoval škole pozemky, budovy. Na to vše byly potřeba peníze. Spousta peněz.

Stanford k nim přišel velmi dobrodružnou cestou, jako z románů Jacka Londona. Vystudovaný právník přišel o veškerý majetek při ničivém požáru, a tak s pěti bratry vyrazili do Kalifornie, tepající zlatou horečkou.

Stanford ovšem nebral do ruky krumpáč, příležitost uchopil jinak. Nejprve v roli šéfa velkoobchodu, v tom se vypracoval mezi elitu – a pak s dalšími společníky přešel ke zlatu v úplně jiném skupenství. K železnicím.

Mladá Amerika potřebovala svoji mapu prošít stovkami a tisíci kilometrů kolejí. Trasa Central Pacific Railroad (CPR) a později i ta s názvem Southern Pacific se rodila právě pod jeho rukama, Stanford se stal šéfem projektu CPR.

Druhá polovina devatenáctého století, to nebyly rozhodně časy gentlemanů v rukavičkách. Na jmění Stanfordů neulpěla pachuť peněz získaných za pomoci otroků (bavlnářští magnáti by mohli vyprávět), i tak ale bývá obviňován z toho, že při stavbě železnice uplácel a manipuloval.

Jistým argumentem v jeho prospěch ale může být, že šlo o „dobový standard“ a Stanford touto cestu USA zásadně infrastrukturně zvedl. Vyneslo ho to ostatně do role guvernéra mladé Kalifornie, od roku 1885 až do své smrti o osm let později pak působil jako senátor ve Washingtonu.

Všechny pocty a peníze v jeho duši nutně přebíjel žal ze skonu jediného syna – Stanfordovi děti chtěli, Leland junior se jim narodil až po mnoha pokusech, kdy jeho otci bylo čtyřiačtyřicet let, na tu dobu nezvykle hodně. Přišla však osudná cesta do Evropy.

A tím pádem i založení univerzity. Všichni její absolventi – prezidenti, milionáři a další – jsou tak dodnes symbolickými Stanfordovými dětmi.