Marie Uchytilová: „Hořím. Tvořím.“ Instalace lidického pomníku se sochařka nedožila

Přišli za ní o půlnoci, někdo sám, jiní ruku v ruce. Vynořovali se z mlhy, chatrně oblečení jen v tom, v čem je nad ránem vyhnali z domova. Uprostřed louky se bezbranný, opuštěný, v úzkosti semknutý houf dětí zastavil a mlčky hleděl k hromadnému hrobu svých otců a bratrů. K místu, kde kdysi ležely Lidice. A Marie v tu chvíli věděla, jak bude její sousoší vypadat.