Moderní doba přeje hulvátům. Je jich plno i na předních politických místech. I my v naší republice jich máme dostatek, včetně jednoho sprostého exprezidenta. Lidi to baví, vzrušují se, že mohou sprosťákovi beztrestně nadávat, a dávat tak najevo svou bezednou slušnost. Zároveň dochází k nebývalému sbližování. Politici denně navštěvují diváky televizních stanic, sedávají u nich v obýváku, nechávají si nadávat do blbců a zlodějů. Trpělivě před kamerami vysvětlují aktuální veřejná témata, kterým příliš nerozumějí ani oni, ani diváci. Lidovou demokracii, která byla svérázným druhem socialistického teroru, nahrazují demokracií televizní rovnosti podle hesla „já blbec, ty blbec, máme na to právo“.
