Velčovský, Koldová i Podracký. Tohle jsou podle expertů příští ikony designu
Jaký design bude cool i za sto let? Zeptali jsme se odborníků z oboru.
Pokud jste byli na počátku milénia dostatečně prozíraví a nakoupili si domů nábytek od Jindřicha Halabaly, můžete si dnes mnout ruce. Jeho cena na trhu několikanásobně vzrostla a vaše nábytková investice se zhodnotila. Po jakém nábytku a užitém umění bude sháňka za dalších sto let? Zeptali jsme se expertů ze světa designu.
Jana Zielinski
Foto Ondřej Holub
Jaký kus českého nebo československého nábytku (z období 1920 a dál) bude podle vás klasikou, která ani za sto let nevyjde z módy?
Sofa Květy v močálu z roku 1991. Autorem je Boda Horák, slavný designér a člen skupiny Atika. Sofa je ve sbírkách Uměleckoprůmyslového musea v Praze a jedná se spíše o umělecké dílo než o klasický nábytek. Estetika Body Horáka, vyrůstající z postmoderních osmdesátých let, zde dosahuje svého vrcholu.
Foto UPM
Hravý koncept a kombinace netradičních materiálů – oceli, akrylu, kůže a dřeva – tvoří nezapomenutelnou ikonu českého uměleckého designu. A čím je starší, tím důležitější a významnější toto dílo je.
Boda Horák letos oslaví své sedmdesáté narozeniny. V Uměleckoprůmyslovém museu v Praze představíme v rámci Designbloku jeho retrospektivní výstavu. A Květy v močálu nebudou chybět.
Napadá vás nějaký kus nábytku, skla nebo užitého umění – nebo třeba i osobnost designéra – ze stejného období, který dnes nemá takovou popularitu, ale za sto let by ji mít mohl?
Třeba Milan Knížák nebo Jiří Pelcl, další postmodernisté. Budou určitě předmětem sbírání do budoucna. Stejně jako o generaci mladší Maxim Velčovský a jeho Váza váz, jeden z mnoha příkladů mimořádných děl.
Foto Křehký
V těle této porcelánové vázy jsou obtištěné ikony českého skla a porcelánu. Váza je tak jakousi encyklopedií mistrovských děl českého designu dvacátého století. Už nyní je obsažena ve sbírkách světových muzeí, například MoMA v New Yorku.
Co z produkce současných designérů má podle vás potenciál stát se ikonami následujících dekád?
Například váza Bandaska studia Dechem. Jemná skleněná váza zdánlivě jednoduchého tvaru funguje jako samostatný objekt i jako váza, kterou běžně používáte. Její krása oslovuje sběratele po celém světě, a není tak divu, že jdete v Amsterodamu nebo v Londýně po ulici a Bandasku naleznete ve výkladních skříních předních obchodů a galerií s designem.
Pak bych zmínila i zrcadla Tadeáše Podrackého. Tadeáš má už v tuto chvíli sběratele po celém světě. Veškerá díla zpracovává ručně a sám. Má velmi originální a nezaměnitelné tvarosloví, jeho díla – spíše objekty než užitý design – mají hloubku a příběh.
Jan Press
Foto KIVA
Jaký kus českého nebo československého nábytku (z období 1920 a dál) bude podle vás klasikou, která ani za sto let nevyjde z módy?
Křeslo Brno od Ludwiga Miese van der Rohe z roku 1931. Jde o nepřekonatelnou ikonu z trubkové oceli, která se pojí s vilou Tugendhat a městu Brnu dala věhlas ve světě.
Foto Knoll
Napadá vás nějaký kus nábytku, skla, užitého umění – nebo třeba i osobnost designéra – ze stejného období, který dnes nemá takovou popularitu, ale za sto let by mít mohl?
Zmínil bych Bořka Šípka, na kterého se kvůli vzestupu minimalismu v Česku trochu zapomnělo. Byl to ale on, kdo otevřel českému designu nové cesty a pomohl mu opět získat sebevědomí.
Foto Šípek Glass
Foto Šípek Glass
Co z produkce současných designérů má podle vás potenciál stát se ikonami následujících dekád?
Jednoznačně Lucie Koldová, fenomenální designérka, která se prosadila v mnoha oborech a má všechny předpoklady, aby se z ní stala světová hvězda.
Foto Moser
Pak také Maxim Velčovský. Alespoň na holínku nebo porcelánovou republiku si vzpomene každý, i neznalec designu. Maxima v dalších dekádách nikdo nepřeválcuje a v zahraničí určitě patří k nejcitovanějším českým současným designérům.
A pak je to podle mě i Jan Plecháč. S vázou Abyss se stal symbolem proměny sklárny Moser a to v následujících desetiletích určitě zúročí.
Helena Koenigsmarková
Foto Ondřej Kocourek
Jaký kus českého nebo československého nábytku (z období 1920 a dál) bude podle vás klasikou, která ani za sto let nevyjde z módy?
Myslela jsem si, že odpověď budu hledat snáz, protože pro mě je takovou ikonou židle Pavla Janáka s trojúhelníkovým opěrákem. Ona je ale z let 1911/1912. Za nadčasové také považuji křeslo / chaise longue, které ve svých interiérech používal Adolf Loos, ale to je zase autor „světoběžník“, byť práce pro objednatele v Čechách byla pro něho významná.
Foto Galerie Funkce
Takže asi nakonec zmíním Jindřicha Halabalu a jeho polohovací křeslo z roku 1931. Splňuje požadavky na funkčnost, opěradlo je flexibilní, je dobře kombinovatelné v interiéru jak se staršími, tak se současnými předměty.
Napadá vás nějaký kus nábytku, skla, užitého umění – nebo třeba i osobnost designéra – ze stejného období, který dnes nemá takovou popularitu, ale za sto let by mít mohl?
Výstava Svazu československého díla, kterou UPM připravilo, upozorňuje například na Hanu Kučerovou-Záveskou (1904–1944), která již jako pětadvacetiletá navrhovala účelné interiéry z ohýbaného trubkového i dřevěného nábytku, určitě v podobné kategorii jako Ladislav Žák.
Foto Livebid
Ve třicátých letech se věnovala i genderovým otázkám v bydlení. Podle jejího návrhu byl sériově vyráběn nábytek pro Barrandovské terasy, takže originály se ještě na trhu najdou. Snad kvůli tomu, že v roce 1937 odešla s manželem velvyslancem do Švédska, nebylo zde její dílo později tak publikováno, pouze v odborných kruzích.
Co z produkce současných designérů má podle vás potenciál stát se ikonami následujících dekád?
Dobrý design pro sériovou výrobu je to, co by mělo přežít. Proto volím Jiřího Pelcla a jeho porcelánovou kolekci Bohemian Cobalt, vyráběnou v Českém porcelánu v Dubí, ale i variantu Bohemian White. Kolekce zahrnuje jídelní i pitné soupravy, je různě doplňována a kombinovatelná. Tvar klasický i moderní, hlavně však funkční.
Foto Český porcelán Dubí
Díky propojení současného tvaru s motivem historickým je to i vyjádření návaznosti na tradici. Je velká škoda, že náš kdysi tak vyspělý porcelánový průmysl tolik bojuje o přežití, či dokonce mnohé porcelánky končí, jako právě Thun v Klášterci nad Ohří.
David Karásek
Foto mmcité
Jaký kus českého nebo československého nábytku (z období 1920 a dál) bude podle vás klasikou, která ani za sto let nevyjde z módy?
Křeslo č. 30 od Tonu, kdysi označované výrobním číslem 9. Toto křesílko vzniklo v období funkcionalismu a svými liniemi naplnilo modernistické heslo „forma sleduje funkci“. Je to absolutní klasika. Nepředpokládám, že by jeho ohýbané linie mohly někdy vyjít z módy.
Foto Ton
Napadá vás nějaký kus nábytku, skla nebo užitého umění – nebo třeba i osobnost designéra – ze stejného období, který dnes nemá takovou popularitu, ale za sto let by mít mohl?
Závodní vůz MTX 2-03 Spider od Metalexu z roku 1977. Jedná se o závodní automobil, kde je samozřejmě hlavním kritériem výkonnost a funkce. I přesto se díky spolupráci s designérem Václavem Králem podařilo vytvořit automobil, který je nejen úspěšný svým účelem, ale také neuvěřitelně krásný.
A to v porovnání s dobovými konkurenty, ale i v kontextu více než stodvacetileté historie světového motosportu. Momentálně vzbuzuje obdiv na všech akcích, na kterých se objeví, a to také u lidí ze zcela jiných generací.
Foto Design Robot
Druhým příkladem by mohlo být křeslo Rondo od Karla Stránského. Je to jeho práce z roku 1969 pro Interiér Praha. Představuje kompaktní, jednoduchý a přitom výrazný tvar bez kompromisu ve své funkci. Myslím, že je to zapomenutý šperk.
Co z produkce současných designérů má podle vás potenciál stát se ikonami následujících dekád?
Svítidlo Muffin od Lucie Koldové a Dana Yeffeta, které vyrábí Brokis. Klasikou je už dnes, a to nemá ani patnáct let. Je jedním z českých výrobků, na které narazíte po celém světě. Je také docela často kopírováno a to je znamením dobrého designu.
Foto archiv Lucie Koldové
Foto Dox by Qubus
Zároveň bych za ikonu označil vázu Big od Jiřího Pelcla, kterou navrhl pro Qubus. Čistý, téměř archetypální tvar není už dávno nový, ale stále současný. Kombinací tvarového minimalismu a poetického tvarování zbavuje minimalismus tvrdosti a poetiku kýčovitosti. Myslím, že s námi zůstane minimálně dalších sto let.