V USA fenomén, u nás rarita. Drag tady dělají desítky lidí, říká Miss Petty
Jak velká je v Česku drag scéna? A proč se vystupováním u nás nedá živit? Zeptali jsme se Miss Petty, jedné z nejvýraznějších drag queens u nás.
David Daniel alias Miss Petty patří k nejvýraznějším tvářím české drag scény. Možná i proto, že se před lety začal jako vůbec první drag queen u nás věnovat i autorské hudební tvorbě. Nominován byl na Vinylu a zpíval i po boku Kapitána Dema v O2 areně. V rozhovoru jsme probírali, jak vypadá česká drag scéna a proč není drag zdaleka tak populární jako v USA.
David Daniel se věnuje hudbě už odmala. Inspiruje ho Madonna i europop devadesátých let. Jeho písně oslavují queer komunitu, nebojí se ale být i sebeironické a přehnané.
„Ten důvod, proč jsem žhavá, je, že jsem tučná. Nejtučnější bad bitch, jsem hlučná. Jsem stylová a taky mužná, jsem všechno co jsem chtěla být…,“ zpívá v písni Jsem tučná.
Nejen v ní vystupuje pod svou drag identitou Miss Petty, výrazně nalíčenou ženou, která místy záměrně karikuje kosmetickými zásahy až příliš upravené ženy. David Daniel s ní vystupoval na mezinárodním drag festivalu Bushwig v Berlíně, na pražském koncertě Charli XCX, ale i v New Yorku.
A skrze svou autorskou hudbu pomohl dostat téma dragu do českého podvědomí.
„Drag je spojený s tématem identity, což spoustu lidí popuzuje, protože nenávidí všechno gay nebo queer,“ říká devětadvacetiletý David Daniel, který se vystupování a skládání hudby věnuje ve svém volném čase. Stejně jako další české drag queens má běžné zaměstnání, díky kterému se může dragu věnovat.
Pokud vám přijde přirozené, že se svým koníčkem lidé běžně neživí, jen připomeneme úspěšnou televizní show RuPaul’s Drag Race. Díky té se zejména ve Spojených státech těší drag queens velké popularitě a mnohdy dosahují takové slávy jako popové hvězdy. Zakládají svoje make-up značky, vydávají hudební alba, vyprodávají stadiony.
Drag je totiž vedle show i velký byznys. Své o tom ví i zakladatel a moderátor show RuPaul, který vedle televize zvládá pořádat festival DragCon, který každoročně láká desetitisíce fanoušků nejen z queer komunity.
Máte jako drag queen během Prague Pride více nabídek na shows?
Nabídky jsem dostal, ale v poslední době jsem začal víc řešit, zda jsou adekvátně honorované. Před lety jsem neměl problém dělat věci hlavně proto, abych byl vidět, ale dneska daleko více přemýšlím i o finanční stránce. Takže ve výsledku tolik shows na letošním Prague Pride nemám. Ty, které mám, jsem vzal proto, že mi dávají smysl nějakým svým přesahem.
Dá se vlastně dragem v Česku uživit, myslím full-time?
Momentálně ne. Já jsem se k lepšímu finančnímu ohodnocení dostal zejména proto, že jsem spojil drag s hudbou a začal jsem fungovat primárně jako hudebník. Jakmile s vámi lidi mluví jako s interpretem a ne jako s drag queen, jsou honoráře o dost vyšší.
Když dělám koncert, dostanu běžně i desetkrát víc než jako drag queen. Na druhou stranu mám ale s hudbou daleko vyšší náklady – platím tanečníky, DJe, vydávání alb, videoklipy. Ve výsledku jsem tak na tom možná stejně jako moje drag kolegyně. Takže na nule. (smích)
Když se dragem nedá uživit, co děláte za práci?
Dělám v marketingu. Myslím, že tam můžu uplatnit to, co umím: budování brandu, projektu.
Jak se tohle liší od zbytku světa? Jsou v Evropě země, kde se dragem uživit dá?
To je dobrá otázka. Třeba Německo má určitě bohatší scénu, konkrétně Berlín je hlavní město queer umění obecně. Příležitostí je tam díky klubové kultuře rozhodně víc, takže si myslím, že i z dragu tam může plynout nějaký stabilnější příjem, u nás jsme rádi za tři vystoupení za měsíc. Na druhou stranu – i v Berlíně byste museli být opravdu velká hvězda, abyste se uživili jen dragem.
Kdybychom se tedy bavili o tom, že se dragem dá vydělat stejně jako v jiné práci, mluvíme jen o USA?
Ano, určitě. Tam tomu strašně pomohla populární show RuPaul’s Drag Race (televizní soutěž pro drag queens, pozn. red.). Když je soutěžící šikovný a dokáže svoji kariéru po pořadu dobře dál vést a rozvíjet, určitě si může žít obdobně dobře jako nějaká americká popová hvězda. Musí samozřejmě tvrdě makat, ale vyplácí se to. Zájem o ně bývá po celém světě.
Foto Archiv Miss Petty
Mutace tohoto pořadu se během let dostaly do celého světa: Do Španělska, Německa, Francie nebo třeba Mexika. Proč ne k nám do Česka?
To je otázka, kterou si s kamarády klademe opravdu často, rádi o tom fantazírujeme – kdo by to u nás moderoval a kdo by vůbec soutěžil?
Spíš jsem se ptala na to, jestli absence podobné show podle vás odráží nějaké celospolečenské nastavení…
Nemyslím si, že to tak musí být. Třeba Itálie má show také a to je nesrovnatelně katoličtější a konzervativnější země než ta naše. Otázka tak bude spíš ležet v ekonomické rovině – když nějaká televize v Itálii udělá relativně niche věc, pořád bude mít vcelku dost velké publikum a vyplatí se jim to. Česko je v tomhle ohledu zkrátka malá země. Televize tu musí dělat jen vyslovené sázky na jistotu.
Před rozhovorem jsi ale říkal, že jsi tento týden natáčel jednu z epizod připravované talk show na České televizi, kterou bude moderovat travesti performer Chi Chi Tornado. To zní jako docela velký posun…
To rozhodně. Bylo by hezké, kdyby tohle byl nějaký první krok do našich vod.
Kolik lidí se v Česku vlastně dragu věnuje? O jak velké komunitě se bavíme?
Budou to desítky lidí. Vnímám ale, že drag si u nás postupně získává větší publikum. Třeba generace Z moc dobře ví, co je to RuPaul’s Drag Race. Máme tu i známé tváře na sociálních sítích: například Dimu Arrest nebo Fatale Vanity. Další performeři, kteří u nás dělají skvělé věci, jsou Creative Swine, Just Karen, Tonic, nebo Cassiopeia.
Na drag scéně se pohybujete od roku 2018. Jak se změnila?
Scéna se od té doby určitě zvětšila. Tehdy nás bylo opravdu jen pár. Změna je také vidět na daleko větším zájmu značek, které v tématu diverzity a LGBT inkluzivity spatřují i jistý marketingový potenciál. S čímž se bohužel někdy pojí pinkwashing.
Změnil se za tu dobu pohled mainstreamové společnosti na drag queens?
Je to dvousečné. Když komunita roste a dostává větší prostor, třeba i v médiích, je pochopitelně daleko více vidět. A tak reakce na internetu na to, co děláme, jsou drsnější, vyhrocenější. Ale to platí obecně.
Nálada ohledně čehokoli inkluzivního – a to se nemusíme bavit jen o LGBT komunitě – je teď intenzivnější, více negativní a vyostřená. Možná je to tím, že společnost má pocit, že přichází o jistoty. My jsme víc vidět, tak si na nás kdekdo rád vybíjí frustraci.
Jak jste se v tomhle kontextu díval na debatu ohledně zahájení olympijských her, kde bylo veřejností vystoupení drag queens hojně kritizované?
Nejprve bych řekl, že mi vystoupení hodně připomnělo české shows Pinkbusu. Ti vždycky končí u dlouhé tabule plné ovoce, celé to má takový rituální podtón. A pobouřené reakce? Ty mě bohužel nepřekvapily, jsem na tohle zvyklý. O to víc jsem ale byl nedávno nadšený, když jsem zjistil, jak lidi na internetu komentovali koncert Sama Smithe na Colours of Ostrava.
Když totiž jejich vystoupení pořadatelé oznámili (Sam Smith se identifikuje jako nebinární a používá anglická zájmena them/they, pozn. red.), lidi hodně akcentovali jejich vyzývavé oblečky a sexualitu. Ale po vystoupení? Nevím, jestli pořadatelé negativní komentáře mazali, ale přišlo mi, že lidi z toho byli nadšení a psali, že to i díky kostýmům a celé show byl skvělý zážitek.
To mi jen potvrdilo, že je dobré, když se s vámi lidé mohou identifikovat i skrze něco jiného než jen drag nebo sexualitu, třeba právě hudbu.
Jak jste se vlastně dostal k featuringu písně Kapitána Dema?
Jednoho dne mi přišel mail. A když došel, byl jsem překvapený, že o mně někdo z tohoto mainstreamového ranku vůbec ví. Pustil jsem si demo nahrávku písničky Botox, kterou mi Jiří poslal, a řekl jsem si, že tohle je přesně něco, co Miss Petty dělá, co jí sedí.
Sám se při dragu líčím dost výrazně, záměrně přeháním a dělám ze sebe takovou nabotoxovanou ženu, takže nebylo o čem přemýšlet. Za deset minut jsem k písničce napsal slova, moc dobře jsem věděl, co by Miss Petty chtěla říct. Song jsme nahráli a nakonec jsme spolu minulý rok vystoupili v O2 areně.
Miss Petty je výrazně, možná i přehnaně nalíčená žena. Co jste se díky ní naučil?
Když jsem se začal stylizovat do ženské role, poprvé jsem si na vlastní kůži zažil, že je na mě jako na ženu najednou kladen daleko větší tlak na vzhled. Nikdy jsem třeba neřešil, že mám křivé přední zuby, ale když jsem začal vystupovat jako Miss Petty, narazil jsem na kritiku, komentáře. Celý tenhle proces je zajímavý sociální experiment.
Je těžké pro vás role oddělovat? Být v jednu chvíli David Daniel a v druhou Miss Petty?
Nemyslel jsem si to, ale například teď, když jsme natáčeli pořad s Chi Chi Tornádo, byl jsem v roli Miss Petty celý den, což normálně nebývám. Běžně to během koncertů bývají spíše hodiny. Musel jsem celou dobu performovat veselou, teatrální Miss Petty a místy jsem si říkal, že už chci být zase introvertní David.
Co pro vás drag znamená?
Drag je pro umění, které dává mému životu smysl. Práce mi sice zaplatí nájem, ale myslím, že kdybych neměl Miss Petty a hudbu, že by mi v životě něco chybělo.