Kdo z nás bude schopen zvýšit ochotu, shovívavost a něhu k svým klientům a bránit je mnohdy na samé hraně zákona v této těžké době?

"Kdo nepracuje, ať nejí..."(Marian Jurečka, MPSV, Vánoce 2023, “večírek”)Mámpocit, že v oblasti sociální, pakliže člověk má jakésiukotvení v etickém nastavení své profese, se schyluje krozhodujícímu zápasu o faktický základ naší práce, která musí býtvždy pomáhající a nikdy likvidující.

Pracovnípodmínky a úkoly, které současné vedení Ministerstvo práce a sociálních věcí  a generální ředitelství Úřadu práce ČRkaždým dnem posouvá k lágrové kultuře jednání s klienty - sejiž skutečně zcela rozchází s etikou sociální práce, jak jenapříklad dnes prezentována v akademickém prostředí vysokých škol.

Tentozásadní rozpor humanistické teorie, které se učí na svýchfakultách studentky a studenti oboru sociální práce a faktickytvrdé, cynické, vší lidskosti a soucitu s bližním potlačenépraxe výkonu každodenní sociální práce - nás nutí se jasněvymezit ve svém oboru buď na jednu nebo druhou stranubarikády.