Její lodičky nosí i Čaputová. Sásiková rozjela podnikání bez úvěrů a investorů
„Víte, co vlastně znamená mulier?“ ptá se mě na závěr více než hodinového rozhovoru Katarína Sásiková, slovenská zakladatelka značky lodiček Catherine Mulier. Upřímně přiznávám, že nevím. Zatím netuším, že lodičky, které jako první obula bývalá prezidentka Slovenska Zuzana Čaputová, už ve svém názvu skrývají ženskou esenci – a to nejen v podobě jména Catherine. Slovo mulier totiž v latině znamená žena.
„Velmi jsem si přála, aby se každá žena, která si obuje moje lodičky, stala Catherine Mulier, Kateřinou Ženskou – aby se stala tou odvážnou ženou, která ustojí svá rozhodnutí, a ponesou ji za snem, který si stanovila,“ prozrazuje bývalá ředitelka privátního bankovnictví, autorka a zároveň tvář značky ručně šitých lodiček.
Vraťme se však na začátek – rozhovoru i podnikání s lodičkami. Příběh značky Catherine Mulier se začal psát v době, kdy Katarína Sásiková vedla tým lidí, kteří se starali o finance nejprominentnějších klientů.
Čekala ji druhá mateřská dovolená, po které se už do korporátního prostředí nevrátila. Po patnácti letech vykročila na podnikatelskou cestu – a to rovnou v botách, které sama navrhla.
„Tehdy jsem ještě nedokázala mluvit o obchodním cíli. Důležitější pro mě bylo nadšení a vášeň pro produkt. Navíc na Slovensku se začaly dostávat do popředí lokální značky, lidé je vyhledávali, a to se mi velmi zalíbilo,“ vypráví o svých začátcích s „mulierkami“, jak se dnes téměř lidově říká jejím lodičkám.
Dělej, co miluješ. Prostě boty
Před rozběhem podnikání si přečetla knihu Michala Trubana, ve které popisoval všechna platná klišé, kterých by se začátečníci měli držet při rozbíhání svého byznysu. Dvě z nich si osvojila.
„Řekla jsem si, že nebudu vymýšlet nic nového, a to se mi velmi osvědčilo. Rozhodla jsem se vylepšit už existující produkt. Vsadila jsem na to, že v jednoduchosti je krása. Druhou radou, kterou jsem si osvojila, bylo: dělej to, co miluješ. U mě to bylo jednoznačné – boty,“ říká s úsměvem.
Možná to zní až příliš jednoduše, ale odejít ze stabilního zaměstnání v korporátu do nejistých vod podnikání si žádá nejen chuť dělat to, co milujete, ale také mít všechno dobře spočítané. To si uvědomovala i Katarína Sásiková, která přiznává, že odejít ze zaměstnání s vysokým a stabilním příjmem dokázala až ve chvíli, kdy měla dostatečné úspory.
„Rozdělila jsem si je na financování svého života a samozřejmě také na investici do značky. Na začátku jsem si vytvořila rozpočet a držela se ho,“ pokračuje. Po čtyřech letech podnikání se jí celá investice vrátila.
„Původní plán byl osmdesát tisíc. Když jsem zařizovala showroom, navýšila jsem ho,“ dodává. V zmíněném showroomu probíhá i náš rozhovor a Katarína mi prozrazuje, že se o celý jeho provoz stará sama.
„Musíte zajistit všechno – od umytého zrcadla přes výběr a zapojení tiskárny až po pravidelné dokupování toneru. Jsou to drobnosti, které vám zabírají hodně času. Je to jiné ve srovnání s korporátem, kde jsem měla kolegy, kteří to uměli zajistit za vás,“ přiznává s tím, že v tomto ji bývalé zaměstnání rozmazlilo.
Co jí však korporátní prostředí dalo a přenesla si do podnikání s lodičkami, je komunikace s klienty a prvotřídní zákaznický servis.
„Mám vlastního obuvníka, který mi opravuje podpatky, když někdo třeba zakopne. V nabídce mám také krémy na čištění a ošetření kůže na lodičkách, takže poskytuju kompletní servis. To jsem se naučila v bance.“
S cenami se drží při zemi
Preciznost její podnikatelské strategie se odráží nejen ve střihu jednotlivých mulierek, ale také v odhodlání držet se původního plánu. Svůj záměr vyrábět ručně šité lodičky pouze v tělových barvách během čtyř let fungování značky nezměnila. Přiznává však, že klientky se ji nejednou pokoušely přesvědčit k výrobě jiných typů bot.
„Zuby nehty jsem se snažila držet toho, abych si nevymyslela nic jiného a držela se základu. Mnohokrát je to v podnikání to nejdůležitější. Některé značky se rozběhnou, přijdou úspěchy, různé požadavky od zákazníků, a pokud si majitel neudrží základ a hodnotu jako nosnou ideu značky, může se to celé rozpadnout,“ doplňuje.
Nejednou musela zákaznicím vysvětlovat, že v její nabídce žádné červené ani jiné barevné lodičky nenajdou, stejně tak ani mokasíny či baleríny. Jedinou výjimkou jsou kožíškové pantofle, takzvané afterky, které uvedla na trh letos v červenci.
I ty však zapadly do strategie pohodlí značky, jež zákaznicím poskytuje kompletní servis, a jsou v podstatě výjimkou, která potvrzuje pravidlo.
„Vznikly jako kombinace poptávky a toho, co jsem běžně kromě lodiček nosila já sama,“ odbočíme k afterkám, jejichž název prozrazuje, k čemu slouží. Vymyslela je jako odpověď na bosé nohy, se kterými skončí na každé svatbě či party ženy přicházející na parket nejprve v lodičkách.
„Vytvořila jsem takové lepší pantofle ve třech barvách – béžové, hnědé a černé, ať už na tancování, nebo na odchod z party. Přidala jsem k nim pevnější bavlněný vak s logem, ve kterém je zasílám,“ vysvětluje.
Klientky, které si její lodičky kupují opakovaně, jsou cílovou skupinou, kterou zatím nemíní rozšiřovat. Důvod k tomu nemá, zlevňovat boty, kde si u každé obuvi můžete zvolit jinou velikost, nechce.
Navíc nejde ani o masovou výrobu. Naopak, když minulý rok zvýšila ceny o třetinu, prodeje neklesly. Její klientela je spíše citlivá na pokles cen – podle Sásikové to může evokovat snížení kvality.
Jedna lodička stojí 160 eur, za pár tedy zaplatíte necelých 320 eur. Mulierky jsou podle jejích slov na úrovni známých značek bot, například od Manola Blahnika či Christiana Louboutina, ale jsou podstatně levnější.
Důvodem je marže, kterou momentálně Katarína Sásiková na rozdíl od zvučných obuvnických jmen nemá vysokou. Pokrývá jí chod prodejny (showroomu), částečně marketing a příjem. „Všechny drahé a globálně známé značky mají ceny nastavené tak vysoko zejména pro marketing,“ objasňuje.
Marží se u zmíněných značek neinspiruje, spíše inklinuje k starým obuvnickým klasikám, jako jsou Salvatore Ferragamo nebo Gianvito Rossi, a tím buduje tradici nošení pohodlných lodiček mezi ženami, které jsou jí podobné.
Když se totiž podíváme na profil typické klientky, která zavítá do showroomu nebo si mulierky objedná online, uvidíme před sebou „běžnou, pracovitou, odvážnou ženu“.
Jsou to etablované manažerky, interně je Katarína Sásiková nazývá „našimi maminami“ – byznys dámy, které jsou celý život naučené chodit do práce na podpatcích.
Na druhé straně se nositelkami mulierek stávají i představitelky nové generace – začínající podnikatelky, právničky, manažerky či bankéřky. „Žena, která vidí sebe v drsném byznysovém světě plném mužů, to je moje múza,“ popisuje své klientky.
Lodičky pro muže jako další výzva
Ženy však nejsou jediné, které by měly hrdě nosit mulierky. Katarína už dávno plánovala přinést na trh i speciální lodičky pro muže a od realizace nápadu ji neodradila ani současná společenská atmosféra na Slovensku a napjatá nálada vůči LGBTI+ komunitě.
„Ten nápad souvisel s ideou značky, protože jsem přesvědčená, že kdokoli v sobě najde ženství, může si obout podpatky. Mě nezajímá, jestli je to muž, nebo žena. Když chce nějaký muž projevit svou ženskou stránku, klidně ať si je obuje.“
Pánské lodičky přinášejí při výrobě svá specifika – muži mají jinou klenbu chodidel, a proto je potřeba vytvořit nový produkt, který by byl širší a větší. Zajímavostí je, že právě takové „mužské“ lodičky by se podle Sásikové uchytily na arabských trzích, kde mají ženy podobný typ chodidla.
Dříve než se pustí do této odvážné myšlenky, chce mít stabilně vyřešené produkty pro ženy a současný trh. Mulierky je už dnes možné objednat si v rámci celé Evropské unie zdarma, několik kusů už prodala do Belgie, Švýcarska, Lucemburska, ve velkém pak do Nizozemska.
Právě na tyto země, ve kterých pracují na vysokých pozicích Slovenky, by se chtěla zaměřit jako na potenciální trhy. Vysněnou destinací pro odbyt mulierek je i Velká Británie – tam jsou lodičky klasickou obuví, kterou nosí vévodkyně.
Čáru přes rozpočet v případě rozšíření trhu do Londýna však udělal podnikatelce brexit. „Určitě začnu tím, že budu dodávat do multibrandových designérských obchodů, což je v zahraničí úplně běžný postup,“ prozrazuje trochu z další strategie.
Cestou, jak dostat lodičky k zákaznicím do zahraničí, by mohly být i luxusní online obchody, jako je Net-a-porter či Mytheresa.
Online prodejny mají vysoké provize pro prodejce a to bude jeden z atributů, který se promítne do cenotvorby podzimní kolekce lodiček Catherine Mulier. Jejich zakladatelka nevylučuje ani možnost přejít pod křídla většího koncernu. „Čekám, až mě osloví, já jsem tu,“ směje se.
Nabídky ne na prodej, ale na šití mulierek už dostala – ozvali se jí zájemci mimo Evropu. „Šít mimo Evropskou unii pro mě nebylo téma, protože tady řeším všechno od zmíněného toneru až po umývání oken a snažím se minimalizovat složitost s tím spojenou,“ vysvětluje.
Spolupráci se zahraničními dodavateli má za roky fungování značky už v malíčku. Od začátku šili lodičky ve fabrice ve Španělsku. Tamní pracovní morálka a řekněme „jiné pracovní nasazení“ přenesly novou výrobu lodiček do továrny nedaleko Neapole. Afterky se zase šijí v Řecku.
Továrna na lodičky
Pokud někde Katarínu Sasíkovou tlačí pověstná bota, je to fakt, že nenašla závod na výrobu svých lodiček na Slovensku ani v sousedních zemích. „Všechny továrny, které jsou u nás nebo v okolí, pracují většinou s menšími kousky kůže, šijí pantofle nebo tenisky, protože je to jednodušší a není tam tak důležitý ruční zásah.“
Nuže, vyrobit lodičky z jednoho kusu kůže zatím nikdo na Slovensku nezkusil. Mohla by být první. Když se jí podaří pokrýt aktuální poptávku a najít novou fabriku v zahraničí, začne přemýšlet nad vlastní továrnou.
„Jedna moje babička pracovala v Bardejově ve fabrice, druhá dlouhé roky prodávala boty, mám to tedy trochu v rodině. A kdyby se v rámci historie na Slovensko znovu vrátila nějaká kvalitní obuvnická výroba, to by mě potěšilo úplně nejvíc.“
Postavit vlastní továrnu by představovalo navýšení kapitálu a další investice. Značka Catherine Mulier je zatím pro její zakladatelku jediným zdrojem příjmu, navíc má stále úspory.
„Kdybych zvažovala vstup investora, musela bych se komplexněji zamyslet nad celou značkou – zda mít vlastní výrobu a do kterých zemí expandovat. A pokud se tam značka nedostane, dokážu si představit, že by to vykryla nějaká malá emise dluhopisů nebo by do značky zainvestovaly zákaznice,“ přemýšlí.
Zatím je to jen hudba budoucnosti. Katarína Sasíková jde krok za krokem ve své strategii držet se jednoduchosti a dělat to, co miluje.
„Realistická mise byla, aby se i ženy, které běžně nenosí podpatky, cítily v mulierkách opravdu pohodlně, stabilně a aby ustály každé své rozhodnutí, protože my ženy děláme desítky a stovky rozhodnutí každý den. Chtěla jsem, aby moje značka ta rozhodnutí nekomplikovala, ale byla jim oporou,“ uzavírá.