Nejen auta. Kde všude za nás už řídí autopilot? Možná vás to překvapí
Autopilot je skvělá věc – pokud funguje správně a umíte jej obsluhovat. Dnes máme do velké míry autonomní auta, vlaky, letadla i lodě. Odvětví, kde potřebu lidských rukou i mozku nahrazují stroje, je však mnohem víc. Někdy na denní bázi, jindy zatím jen na papíře.
Samořídící auta už dávno nepatří jen do science fiction. Do stavu, kdy lidé nemusejí řídit a vše za ně obstarají stroje, však také máme ještě daleko. Jestli někdy vůbec nastane. Debata o autonomních autech však často zastiňuje fakt, že už teď autopilot funguje v mnoha dalších dopravních prostředcích a odvětvích. A často spolehlivěji než na silnicích.
Průkopnická Tesla začala testovat svůj samořídící systém v roce 2015, kdy zavedla první verzi pokročilého asistenčního systému řízení (ADAS). Později Tesla spustila beta verzi rozšířeného systému Full Self-Driving (FSD), který má ambici dosáhnout plné autonomie, ale stále vyžaduje dohled řidiče.
Od zavedení technologie byly s tímto systémem spojeny stovky nehod, z nichž několik skončilo tragicky. Americký úřad pro bezpečnost silničního provozu například evidoval do konce roku 2023 více než 700 případů nehod souvisejících s automatizačními systémy Tesly.
Navzdory tomu Tesla argumentuje statistikami, že její systémy snižují pravděpodobnost nehod. Například za poslední čtvrtletí roku 2023 Tesla uváděla, že na každých 6,6 milionu kilometrů ujetých s aktivovaným autopilotem došlo pouze k jedné nehodě, což je výrazně méně než u běžných vozidel bez této technologie.
„Tesla není vážným kandidátem na skutečné samořídící systémy. Myslím, že od takového provozu je dělí minimálně deset let,“ nechala se loni slyšet profesorka Missy Cummings, odbornice na umělou inteligenci a bývalá poradkyně pro americký Národní úřad pro bezpečnost silničního provozu pro autonomní vozidla (NHTSA).
Navzdory marketingu není Muskova automobilka zdaleka jediným hybatelem vývoje samořídících aut. V roce 2016 se do závodu o autonomní auta přidala americká technologická firma Waymo vycházející z projektu Google Self-Driving Car, která dnes spadá pod holding Alphabet Inc. Vozy jezdí autonomně jen na některých úsecích. Jinde dopravu řídí lidští operátoři. Ani Waymo se nevyhnulo nehodám, žádná však neskončila tragicky.
Těžká práce
Co když potřebujete převézt něco, na co auto nestačí? Na to jsou tu autonomní kamiony. Společnosti jako už zmíněné Waymo, ale také Aurora, TuSimple a Embark testují autonomní tahače na dálničních úsecích v Arizoně, Texasu, Kalifornii a dalších amerických státech s příznivou legislativou.
Také americká odnož koncernu Daimler Truck letos představila elektrický tahač, který je schopný plně autonomní jízdy. Samořídící tahače testuje i Volvo.
V komerčním provozu už jsou k dispozici také švédské futuristické náklaďáčky Einride. V roce 2022 firma oznámila nasazení plně autonomních operací ve spolupráci s GE Appliances. Letos dokončila první pilotní projekt autonomního provozu na veřejné silnici v noci na předměstí Stockholmu, což představuje důležitý krok k efektivní a tiché autonomní přepravě v městských oblastech. I když vozítka autonomii obstojně zvládají, většina operací zatím probíhá pod dohledem vzdálených operátorů.
Taktéž společnosti jako Caterpillar a Komatsu nasazují autonomní těžební tahače v dolech, kde vozidla pracují v uzavřeném prostředí s předem definovanými trasami.
Hromadná doprava
Vlaky jsou částečně automatizované už od šedesátých let a první železniční síť bez řidiče se rozjela v roce 1981 v japonském Kóbe. O dva roky později následovala dráha ve francouzském Lille.
Metro bez strojvedoucího se dnes prohání například v Dubaji, Singapuru, Paříži nebo Kodani. Začít s ním do budoucna chce ale i Praha. Dopravní podnik plánuje vypsat soutěž s odhadovanou hodnotou 86 miliard korun na automatizaci provozu na lince metra C spolu s nákupem automatických vlaků pro budovanou linku D. K dodávce vlaků by mělo dojít po roce 2029.
Co se týče autobusů, nejdál se dostalo nejspíš švédské Volvo. Společnost aktivně testuje autonomní autobusy v různých částech světa. V Singapuru ve spolupráci s technickou univerzitou Nanyang zkoušejí elektrické autobusy bez řidiče na speciální zkušební dráze, která simuluje reálné městské prostředí.
Ve vzduchu
Po autech jsou autonomní drony asi druhá nejznámější samořídící vozidla. Nějaká forma autopilota je dnes už prakticky v každém dopravním letounu. Zvládají většinu fáze letu včetně vzletu, stoupání, klesání a přistání. Tyto systémy však stále vyžadují dohled lidské posádky. Společnost Xwing, startup zaměřený na autonomní letadla, ale například upravila malé letadlo Cessna 208, které se dokázalo vznést, navigovat a přistát zcela autonomně.
Pro vojenské účely jsou poloautonomní drony denním chlebem. Drony jako americký MQ-9 Reaper mohou být částečně autonomní, ale klíčové operace, jako je nasazení zbraní, jsou většinou stále pod dohledem operátora.
Do budoucna se dá očekávat, že autonomie bojových dronů vzroste. Už teď některé země testují letouny, které jsou nazývány jako „Loyal Wingman“. Ty by měly umět létat vedle pilotovaných letounů a provádět mise samostatně. To by měl umět například Boeing MQ-28 Ghost Bat, který má do služby nastoupit už příští rok.
Ve fázi létajícího prototypu je i model XQ-58A Valkyrie.
Na vlnách
Autonomní stroje brázdí také vody. Mezi norskými přístavy Herøya a Brevik od roku 2022 přepravuje kontejnery první plně autonomní přepravní loď MV Yara Birkeland. Na své palubě přepraví 120 kontejnerů.
A ve Skandinávii zůstaneme. Finský startup v Helsinkách už komerčně nabízí autonomní lodě pro přepravu pasažérů. Ty jsou solárně poháněné a měly by i autonomně dokovat v přístavech.
Špatnou reklamu autopilotům na moři udělala v říjnu nehoda novozélandské lodi. Výzkumné plavidlo HMNZS Manawanui najelo na útes u pobřeží Samoy, kde se loď vznítila a potopila. Na vině však nebyla technologie sama.
Podle šetření si posádka neuvědomila, že je autopilot zapnutý, a domnívala se, že jde o nějakou závadu. Všech sedmdesát pět lidí se podařilo bezpečně evakuovat, ale ostrovní stát tím přišel o jednu z devíti lodí svého vojenského námořnictva. To byla pro zemi první ztráta lodi od druhé světové války.
Pod hladinou
Úkony, které by ještě před dvaceti lety dělal pod mořskou hladinou člověk v ponorce, dnes do velké míry dokáže obstarat sám stroj. Autonomní podvodní vozidla (AUV) mají širokou škálu využití: od průzkumu až po útok. Například miniponorka Pluto Plus norské minolovky KNM Hinnøy pod vodou vydrží na jedno nabití dvě až šest hodin a dokáže vyhledávat a ničit námořní miny.
Americké námořnictvo dlouhodobě investuje do vývoje autonomních podvodních prostředků, které mohou operovat bez posádky a plnit různé mise od průzkumu až po bojové operace. Jedním z nejvýznamnějších projektů je autonomní ponorka Orca XLUUV (Extra-Large Unmanned Undersea Vehicle), vyvinutá společností Boeing.
Tento systém je navržen tak, aby operoval samostatně po dlouhou dobu a pokryl velké vzdálenosti. Orca může provádět různé úkoly, včetně pokládání min, sběru zpravodajských informací, sledování nepřátelských plavidel či poskytování logistické podpory.
Co všechno námořnictva světových velmocí pod hladinou skrývají, nevíme. Jedno je ale téměř jisté: i přes technologický rozvoj člověk nejspíš zpod hladiny moře nikdy nezmizí úplně. Námořníci na palubách jaderných ponorek s mezikontinentálními balistickými raketami jsou pro své nenahraditelné privilegium lidsky rozhodnout v situacích, jako je například ztráta vojenského velení jejich země, stále nepostradatelní.
Vedle vojenského využití AUV dokážou také například prozkoumávat hluboké moře pomocí řady senzorů pro vědecké účely. A některé jsou velké třeba jen metr. Výhody takových zařízení jsou nesporné: menší velikost a větší bezpečnost.
Půda
Další oblastí, kde se automatizace prudce rozšiřuje, je zemědělství. Je stále těžší a těžší najít kvalifikovaný personál pro práci na farmě a potřeba zlepšit efektivitu zemědělství je rok od roku vyšší. Už teď počítače pomáhají prakticky v každé fázi zemědělského cyklu, firmy jako John Deere, Case IH nebo New Holland ale chtějí ještě dál. Pracují na tom, aby vyrobily plně autonomní traktory. Ty by měly dokázat samostatně obdělávat půdu, sázet nebo sklízet plodiny s vysokou přesností.
Společnost FieldBee před pár lety představila i autonomní kombajny.
Všude…
Autonomní zařízení jsou dnes zkrátka téměř všude, často mimo zorné pole naší pozornosti. Setkáváme se s vozítky ve skladech, drony také zboží i doručují. Pomáhají nám v průzkumu vesmíru: satelity, rakety i vesmírné rovery, ty všechny využívají do nějaké míry autonomní řízení.
Jednou stránkou věci jsou technologie, tou další legislativa, která by zajistila, že mohou být zodpovědně a bezpečně používány. Plně autonomní vozidla, ke kterým vývoj směřuje, s sebou navíc zákonitě nesou i celou řadu eticky sporných otázek.
Přemýšlet nad tím můžeme třeba za volantem samořízeného auta.