Čtyřdenní pracovní týden už zkouší i v Japonsku. Kdy se ho dočkáme v Česku?
Je to horké téma diskusí po celém světě. Ve Švédsku už ho zkoušejí, do Japonska má přijít v příštím roce. Zavedly ho dokonce i některé české firmy, většina se ale na tuto změnu teprve připravuje a mnozí s ní zásadně nesouhlasí. Jaké jsou výhody, rizika a zkušenosti ze zahraničí s čtyřdenním pracovním týdnem?
Už tak neklidné vody stále ještě značně rigidního pětidenního pracovního týdne v Česku rozvířila zpráva z Tokia. Japonská metropole se rozhodla zavést čtyřdenní pracovní týden pro vládní zaměstnance. Klade si za cíl nejen zlepšit pracovní podmínky, ale i přispět k obratu v neudržitelně klesající míře porodnosti.
Čtyřdenní pracovní týden vstoupí v Japonsku v platnost v dubnu 2025 a má přinést pracovníkům více času pro rodinný život a péči o děti. Ambiciózní plán je reakcí na rostoucí obavy o budoucnost japonské populace.
S plodností, která se v červnu 2024 propadla na historické minimum 1,2 dítěte na ženu (k zajištění stabilní populace je potřeba 2,1 dítěte), se Tokio rozhodlo vyjít vstříc těm, kdo čelí náročným pracovním podmínkám a vysokým životním nákladům.
„Je čas převzít iniciativu a chránit naše lidi,“ prohlásila guvernérka Juriko Koike, která tento plán představila v rámci politického projevu. Přechod na čtyřdenní pracovní týden není pouze reakcí na japonskou národní krizi, ale také na rostoucí globální trend, kdy zaměstnavatelé hledají způsoby, jak nabídnout svým pracovníkům lepší rovnováhu mezi pracovním a osobním životem.
Tento krok, který se na Západě již začal testovat, je pro Japonsko považován za radikální, protože v zemi, kde je pracovní kultura pevně spojena s loajalitou, může znamenat revoluci. Tokio však ukazuje, že je připraveno hledat nové cesty pro lepší životní podmínky, ať už pro rodiny, nebo pro celou ekonomiku.
Moderní přístup ke čtyřdennímu pracovnímu týdnu spočívá v modelu 100-80-100, tedy sto procent platu, osmdesát procent odpracovaných hodin a sto procent výkonu. Tento model však vyžaduje změnu organizace práce a růst produktivity.
Jiří Halbrštát, ředitel náboru a marketingu v ManpowerGroup, zdůrazňuje, že přechod na tento režim vyžaduje důvěru mezi zaměstnavateli a zaměstnanci. „Pokud manažeři přemýšlejí tak, že zaměstnanci doposud pracovali jen na osmdesát procent, když teď stihnou stejnou práci za čtyři dny, pak firma nemá správně nastavenou kulturu,“ říká.
Zkrácení pracovní doby není jen o změně kalendáře, ale o celkové reorganizaci práce. Firmy, které tento model zavedly, musely přehodnotit priority, odstranit zbytečné porady a zlepšit systém řízení výkonu. Často se ukazuje, že zaměstnanci dokážou být produktivnější, pokud mají více volného času na regeneraci a osobní život.
Ve Švédsku se už před několika lety začaly testovat zkrácené pracovní týdny, a to zejména v sektoru zdravotní péče a IT. Pilotní projekty ukázaly, že zaměstnanci byli spokojenější, měli více energie a produktivita se nezhoršila.
Například v göteborské nemocnici experimentovali se šestihodinovým pracovním dnem, což vedlo k lepšímu duševnímu zdraví a nižší nemocnosti zaměstnanců.
Naproti tomu v Japonsku, kde je dlouhá pracovní doba běžná, přinesly pilotní programy čtyřdenního týdne pozitivní výsledky v oblasti duševního zdraví zaměstnanců, ale některé firmy narazily na potíže s udržením jejich výkonu.
Americký technologický gigant Microsoft zavedl čtyřdenní pracovní týden v japonské pobočce a zjistil, že produktivita pracovníků vzrostla o čtyřicet procent. Tento výsledek byl dosažen díky lepšímu využití času a snížení zbytečných aktivit, jako jsou dlouhé porady.
V Česku zatím tento model zavedlo jen několik firem, například náborářská platforma Welcome to the Jungle, softwarová společnost Phonexia nebo farmaceutická firma Novartis.
Nejčastěji jde o podniky, kde je možné výkon zaměstnanců snadno měřit a řídit. Tyto firmy se také snaží zaujmout nedostatkové odborníky, pro které je flexibilita a volný čas klíčovým benefitem.
Martina Machová, HR ředitelka v Pluxee ČR, však upozorňuje, že ve většině firem je potřeba pokrýt všechny pracovní dny, což ztěžuje plánování a může zvýšit náklady na personál.
„Čtyřdenní pracovní týden je atraktivní benefit, který by mohl přilákat mladší generace, pro něž je vyvážený pracovní a osobní život prioritou,“ vysvětluje. „Problémem ale je, že většina lidí si nemůže dovolit snížení mzdy, pokud by bylo spojeno se zkrácením pracovní doby.“
Dalším faktorem je povaha práce. V průmyslu, kde zaměstnanci pracují v pásové výrobě, je zachování stejného výkonu během kratší doby prakticky nemožné bez automatizace. V takových případech by zavedení čtyřdenního pracovního týdne vyžadovalo značné investice do technologií a změny procesů.
Zkrácení pracovního týdne má i psychologické dopady. Mladší generace, zejména generace Z, kladou větší důraz na psychickou pohodu a vyváženost. „Pro generaci Z je vyvážení pracovního a osobního života klíčové. Mladí lidé si mnohem více zakládají na psychické pohodě a volný čas je pro ně jedním z největších benefitů,“ tvrdí Machová.
Mladí chtějí žít svůj život a není to život naplněný prací. „Pro ně práce není hodnota, je to prostředek k cíli. Blížíme se diverzifikaci pracovních forem, pracovních modelů. Můžeme to čekat do pěti let. Firmy budou nabízet čtyřdenní pracovní týden. To já bych ho dneska nabídla taky. Myslím, že práci lidé stejně dělají tak jako tak čtyři dny,“ řekla nedávno v rozhovoru pro Forbes Jaroslava Rezlerová, generální ředitelka ManpowerGroup ČR.
Zároveň však Machová upozorňuje na výzvy spojené s implementací takové změny. „Například potřeba pokrytí všech pracovních dnů může vést ke zvýšení nákladů na zaměstnance,“ dodává.
Zahraniční zkušenosti ukazují, že čtyřdenní pracovní týden může být přínosný, ale ne vždy je univerzálně aplikovatelný. V České republice je však v tuto chvíli čtyřdenní pracovní týden spíše výjimkou.
Zatímco průzkumy ukazují, že většina zaměstnanců by tuto změnu uvítala, hlavní prioritou zůstává flexibilita – možnost upravovat si pracovní dobu a pracovat částečně z domova. „Čtyřdenní pracovní týden je nadstavbový krok, ke kterému se české firmy zatím neodhodlaly,“ konstatuje Halbrštát.
Implementace tohoto modelu by byla obzvláště náročná v průmyslových odvětvích, kde je práce na směny a výkon optimalizován na maximum. Zde by bylo nutné spojit zkrácení pracovní doby s automatizací.
Navzdory výzvám se nicméně zdá, že čtyřdenní pracovní týden není utopií. „Dříve jsme měli šestidenní pracovní týden, takže proč by nemohl přijít další posun,“ zamýšlí se Machová. „Vzhledem k vývoji technologií a změně povahy dnešní práce, si myslím, že čtyřdenní pracovní týden není v budoucnu něco nereálného,“ míní.
Už teď se podle ní například vedou diskuse o tom, že ve chvíli, kdy vykonáváte intenzivní mentální práci, můžete ji efektivně dělat tak maximálně čtyři hodiny denně. U takových profesí pak nedává smysl ani osmihodinová pracovní doba. Pro české firmy však zůstává otázkou, zda jsou připraveny na změnu, která vyžaduje nejen organizační, ale i kulturní transformaci.