Byznys se smrtí se mění. Češi utrácejí za luxusní pohřby i ekologické urny
Přes 110 tisíc mrtvých – takový trh nabízí téměř každoročně Česko těm, jejichž čas přichází, když druzí odchází. Ekonomika umírání se přitom neomezuje pouze na klasické pohřbívání a vydělává i na těch, kdo stále dýchají. Přístup Čechů k řešení smrti i k tomu, co dělat před ní, se totiž mění.
Umřít v tuzemsku vyjde v minimu zhruba na dvacet tisíc korun, v maximu výdaje dosáhnou i více než milionu. Říkají to zástupci největších pohřebních služeb, které v Česku do země i uren každý rok uloží tisíce lidí.
„Ekonomika pohřebnictví přitom v posledních letech prochází proměnou. Obor, který byl po desetiletí vnímán různě, nezřídka i spíš jako svého druhu sociální služba, dnes stojí před realitou moderního odvětví s vysokými nároky na kvalitu, etiku i lidský přístup,“ říká Jiří Haman, generální ředitel společnosti Pegas a předseda oborové organizace Unie pohřebních služeb.
Jeho společnost každý měsíc pochová kolem 350 lidí a pracovala i na pohřbech Karla Gotta či Hany Zagorové. Téměř tři dekády fungující firma přitom vnímá kontinuálně se zvyšující ceny v návaznosti na rostoucí mzdové náklady, investice do technologií a celkový tlak na profesionalizaci oboru.
Pohřebnictví podle Hamana navíc v Česku zůstávalo dlouhodobě podfinancované, což se negativně promítalo nejen do technického stavu provozů, ale i do důstojnosti poskytovaných služeb. Zlom přišel až s pandemií covidu-19.
„Ta bez příkras ukázala, jak křehký systém vznikne, pokud je celý sektor desítky let tlačen výhradně na cenu. Dopady nebyly pouze ekonomické, ale i morální a etické – od přetíženého personálu až po nedůstojné podmínky, ve kterých bylo nutné pracovat s pozůstalými i zesnulými,“ zmiňuje Haman.
Důraz na služby i pohřby za statisíce
V dnešní době se podle něj preference klientů postupně mění. Lidé už většinou nehledají nejlevnější řešení, ale chtějí služby, které odpovídají významu okamžiku posledního rozloučení. To znamená vyšší nároky na personál, logistiku, techniku a individuální přístup.
Podle Davida Borovičky, jednatele pohřebního ústavu Elpis, se tak dnes ceny pohřbů bez obřadu nejčastěji pohybují od 18 500 korun do necelých třiceti tisíc korun a s obřadem kolem 35 tisíc až 65 tisíc korun.
V Praze to je podle Hamana mnohem více – základní pohřeb bez obřadu se tam pohybuje od 22 tisíc korun, zatímco pohřby s obřadem a kompletními náležitostmi se nejčastěji dostanou mezi šedesát tisíc až osmdesát tisíc korun.
Za cenami stojí i rozšiřující se požadavky na logisticky a organizačně náročnější rozloučení – například s projekcemi, živou hudbou, cateringem či bohatou květinovou výzdobou. Tak nabité pohřby se mohou pohybovat ve statisících korun.
Podle ředitelky Goodbye.cz Anny Janoštíkové se cena květinové výzdoby může lišit na základě velikosti a počtu květin či věnců. Vázané kytice na rakev či do stojanů stojí od patnácti set do čtyř tisíc korun za kytici, na dva tisíce až šest tisíc korun obvykle vycházejí věnce.
Až na miliony korun podle Borovičky přijdou ty nejlepší hrobky a náročnější kamenické práce. I to zařizují pohřební služby, které v případě úmrtí v zahraničí zvládnou například vyřešit také mezinárodní logistiku a právní zajištění repatriací.
Rakev se dá obvykle koupit v rámci pohřebního balíčku, někteří klienti ale mohou chtít něco extra. Zatímco ty nejlevnější tak začínají už na třech tisících korun, luxusní celokovové americké rakve stojí téměř osmdesát tisíc korun.
V Česku však mnoho lidí volí konec těla kremací, a tak jsou významnou součástí pohřbívání i urny. Ty v tuzemsku prodává třeba společnost Weburny.cz, která jich loni udala na devět tisíc. Mezi tisícovkami na trhu nabízených druhů jsou podle ní přitom stále oblíbenější ekologické urny a zákazníci zároveň kladou stále větší důraz na design.
„Lidé dnes častěji hledají moderní, vizuálně čisté urny, které mohou zesnulého nějakým způsobem vystihovat, například barvou, strukturou nebo motivem. Naším cílem od začátku bylo pomáhat měnit vnímání toho, že vše kolem úmrtí musí být nutně temné a ponuré. I rozloučení může působit osobně a hezky,“ popisuje Dominik Pabiška, ředitel Weburny.cz.
Průměrná cena urny se dlouhodobě pohybuje okolo dvou a půl tisíce korun, cenová nabídka je však v Česku značně široká. Jen Weburny nabízí urny od zhruba osmi set až po 25 tisíc korun v závislosti na materiálu, zpracování a dekoru.
„I u nás byly za loňský rok oblíbené ekologické urny z rozložitelných materiálů, které stojí od 2700 do čtyř tisíc korun. Jiné materiály, jako například keramika, kov nebo sklo, mohou být ale i o několik tisíc dražší a cena samotné urny se může vyšplhat až k deseti tisícům korun,“ vypočítává Janoštíková.
Cena kremace bez obřadu se liší podle regionu, obecně se však pohybuje přibližně mezi patnácti tisíci a dvaceti tisíci korunami. Podle Janoštíkové je nicméně nutné počítat s možnými dalšími poplatky, například za využití chladicího zařízení v nemocnici po uplynutí 48 hodin od úmrtí nebo za vzdálenější převoz.
Zakladatel Pohřebních průvodců Oleg Vojtíšek upozorňuje také na to, že něco stojí i samotné místo, kam se mrtvý pohřbívá.
„Dám příklad Vinohradského hřbitova v Praze: cena pozemku na Vinohradech je minimálně deset tisíc korun na metr čtvereční, nájem jednoho metru čtverečního hrobu na rok je kolem 120 korun. Návratnost je tedy 83 let. Pokud chcete založit hřbitov na komerční bázi, musíte počkat tak tři generace, aby se vám vrátil,“ vysvětluje Vojtíšek.
Češi mění návyky
Přístup Čechů ke smrti se však mění, a ti tak vyhledávají i rozdílnější formy pohřebnictví. Na tři stovky takových pohřbů ročně zařídí i společnost Goodbye.cz Jiřího Štěpánka, člena výběru Forbes 30 pod 30.
Ta nabízí možnost vyřídit veškeré kroky online a na rozdíl od některých jiných pohřebních ústavů u ní navíc zákazníci vidí ceny položek už při objednávání. Společnost truchlícím pomáhá i se zajištěním předplacení pohřbu, sepsáním závěti nebo při poskytování podpory pozůstalým.
Někteří na to jdou ale úplně jinak. „Ke kořenům je nezisková organizace, která sdružuje nezávislé obřadnice působící jako OSVČ. Nejsme pohřební služba ani agentura – inspirujeme se britským modelem, kdy nezávislé obřadnice ve spolupráci s pozůstalými vytvářejí a vedou osobité obřady posledního rozloučení,“ popisuje její zakladatelka Blanka Javorová.
Loni se přitom rozrostli z šesti na devatenáct lidí, díky čemuž tento rok očekávají nárůst počtu obřadů. Práce obřadnice pak spočívá v tom, že s pozůstalými vytváří scénář rozloučení, strukturuje celý obřad a následně jej vede.
„Naše služby zahrnují zejména placené konzultace a vedení obřadu. Při konzultaci s pozůstalými společně připravujeme scénář rozloučení a probíráme organizační kroky tak, aby si obřad mohli – pokud chtějí – zorganizovat sami. Devadesátiminutová konzultace tvorby obřadu stojí dva tisíce korun,“ vysvětluje Javorová.
Samotné vedení obřadu včetně plánování a příprav se obvykle pohybuje v rozmezí osmi tisíc až patnácti tisíc korun v závislosti na rozsahu a náročnosti.
Klidné úmrtí zdarma
Mezi průkopníky nových forem řešení smrti patří i Pohřební průvodci. A rozdíl je u nich nejen ve službách, ale i v přístupu, který k ekonomice umírání má jejich zakladatel Oleg Vojtíšek.
Nejenže je podle něj špatné pro kvalitu takových služeb, když se majitel začne zaměřovat pouze na peníze, ale občas se prostě inovace nedají začít hned monetizovat. Většinou zdarma tak Pohřební průvodci nabízejí doprovázení umírajících a jejich rodin.
„U nás je to velmi nový obor, za který nikdo nechce platit. Nebo si o ty peníze neumíme říct. Podobá se to třeba tomu, co poskytuje nemocniční kaplan – a tam taky nikdo nečeká, že mu bude platit,“ podotýká Vojtíšek.
Oficiální cena proto je 1500 korun za hodinu, oni si ji však většinou neúčtují a vydělají až na pohřbu. A oproti klasickým pohřebním ústavům se zaměřují hlavně na péči o duši.
„Děláme pohřby, které by měly být nejen hezké, ale měly by doopravdy pomoci. Připravujeme obřady rodinám na míru podle toho, co se stalo, jak jejich blízký zemřel, koho po sobě zanechal, zda se pozůstalí stihli rozloučit, či nikoli,“ říká Vojtíšek.
Takový pohřeb vyjde průměrně na 35 tisíc korun, ceny jsou ale značně individuální. Obřad například může zahrnovat, že na krásných místech napíšou s rodinou osobní řeč o zesnulém, pak všichni zavzpomínají, sepíšou mu vzkazy a ty pustí po řece v lodičkách nebo spálí v ohni. Zahrát k tomu může i kapela.
Pro některé Čechy je navíc důležité, aby oni sami či jejich příbuzní skončili na významných či krásných místech – například u zříceniny hradu, v meandrech potoka nebo na chráněné louce v přírodní rezervaci.
„To nemá žádnou ekonomiku, to je jen taková naše radost a největší komerční efekt je, že to pomáhá našim ostatním službám, abychom měli něco hmatatelného, aby lidé viděli něco, co si mohou doslova osahat,“ dodává Vojtíšek.
Do netradičních pohřbů pronikly i zavedené společnosti, jako je Elpis. Ty je vnímají hlavně jako formu respektu k životnímu příběhu zesnulého a k jeho individualitě. Rozloučení proto dnes probíhají i na místech, která měla pro daného člověka osobní význam.
Společnost tak už zajišťovala rozloučení například v Chrámu svatého Víta, v Národním divadle, parcích, restauracích, na stadionech, u řek či třeba doma. „Tento přístup je dnes běžný i v zahraničí a postupně se stává standardem i v Česku,“ podotýká Borovička.
Co se v tuzemsku také rozšířilo a posmrtný trh rozšiřuje, jsou památeční předměty. „Pozorujeme výrazný nárůst zájmu o ně. Nejde jen o klasické přívěsky, ale také o pamětní skla, miniurny nebo památeční diamanty. Pro řadu rodin se jedná o důležitý doplněk ke klasickému pohřbu,“ dodává Pabiška.
Pokud si zákazník ani v nabídce nevybere, společnost běžně zajišťuje individuální úpravy – osobní nápisy, gravírování nebo design na míru. „Právě personalizace je dnes jedním z klíčových prvků, které lidé v pohřebnictví čím dál více řeší,“ konstatuje ředitel Weburny.cz.
I přes všechny tyto výdaje a zdroje zisků však podle Hamana české pohřebnictví cenově stále zůstává pod evropským průměrem.
„Současná cenová hladina lídrů a inovátorů v oboru tak neznamená nadstandardní ziskovost, ale spíše potřebnou kompenzaci vnitřních nákladů, které umožňují udržet kvalifikovaný personál, moderní zázemí a dlouhodobou stabilitu firem v jednom z nejcitlivějších tradičních oborů, jelikož české pohřebnictví je ve svém celku stále ještě podfinancováno,“ myslí si ředitel.
Smrt vydělává i zaživa
Část byznysu kolem umírání však vydělává i na těch, kdo se na poslední vydechnutí teprve připravují – a takových lidí je v Česku stále více.
„U sepisování závětí dlouhodobě pozorujeme stoupající trend – za posledních pět let se jedná o nárůst o 34 procent,“ poznamenává Berenika Wünschová z Notářské komory České republiky.
Jen v loňském roce pak podle ní sepsali lidé u notářů téměř 32 tisíc závětí, přičemž průměrná cena za její sepsání se pohybovala kolem pěti tisíc až sedmi tisíc korun.
Zvyšujícího se zájmu Čechů o závěť si podle Wünschové všimli i podvodníci, kteří nabízejí její sepsání online, avšak její správnost nikdo negarantuje a ani za ni nikdo neodpovídá.
Dalším sektorem, který na možné smrti vydělává, je nabízení životního pojištění. Například jen Generali Česká pojišťovna loni řešila pojistná plnění z krytí rizika úmrtí bezmála u šesti tisíc pojistných událostí.
Částky za takové riziko se liší klient od klienta a vycházejí z analýzy jejich potřeb, poslední slovo v určení konkrétní výše však vždy mají sami klienti.
„Tento typ pojištění je přitom zásadně důležitý pro ty, na nichž je zpravidla někdo závislý – typicky jde o rodiny s dětmi. Stejně tak vyšší pojistné částky volí lidé, kteří mají například velký finanční závazek typu hypotéky,“ vysvětluje Jan Marek z Generali České pojišťovny.
Jsou však i tací, kteří žádnou z těchto situací neřeší a jimi volená pojistná částka je úmyslně významně nižší. Podle Marka je tedy průměr vyplacené částky v tomto případě zkreslenou hodnotou, nicméně v loňském roce to činilo přes 83 tisíc korun, v souhrnu téměř půl miliardy korun.
The post Byznys se smrtí se mění. Češi utrácejí za luxusní pohřby i ekologické urny appeared first on Forbes.