Strategie pro přežití. Dokáže český textil obstát v éře asijské konkurence?
Před sto lety patřil textilní průmysl k chloubám a tahounům tuzemské ekonomiky. To už je ale dávná minulost. Jak se tento tradiční obor proměnil za poslední dekády? A dokáže v budoucnu přežít v boji především s levnějšími asijskými výrobci?
Od tkalcoven a masové konfekce po technický textil, nanovlákna a luxusní látky. Český textilní průmysl prošel v porevolučních letech zásadní proměnou. Ztráta tradičních trhů a tlak levné asijské produkce vedly k úbytku firem a pracovních míst, ale zároveň otevřely cestu inovacím, specializaci a nové exportní strategii.
Na přelomu devatenáctého a dvacátého století patřil textilní průmysl vedle strojírenství k nejsilnějším průmyslovým oborům na území dnešního Česka. Zajišťoval tisíce pracovních míst, poháněl rozvoj měst a regionů a byl symbolem technické a výrobní vyspělosti země.
Po desetiletích stability a dominance na domácím i regionálním trhu se ale tuzemský textilní průmysl náhle ocitl v situaci, kdy se musel rychle přizpůsobit novým tržním podmínkám a otevřenému globálnímu prostředí.
„Po sametové revoluci jsme prakticky ze dne na den přišli o odbytiště v zemích RVHP (obchodní organizace sdružující za studené války komunistické státy tehdejšího východního bloku – pozn. red.). Český textil se musel během pár let přeorientovat na západní trhy, které už ale byly obsazené. Nebyla to evoluce, ale skok do studené vody a řada firem ho prostě nepřežila,“ vzpomíná na klíčový milník Jiří Česal, ředitel Asociace textilního a oděvního průmyslu (ATOK).
Současně s otevřením západních trhů začalo Československo a později Česko čelit přívalu levného zboží z Asie.
Už v roce 1995 ATOK odhadl, že téměř třetina očekávané spotřeby textilu a oděvů do země nedorazila oficiální cestou. Podle následných propočtů to znamenalo roční ztráty na daních a pracovních místech přibližně deset miliard korun, což výrazně zatížilo domácí výrobce.
Další zásadní zlom přišel na začátku tisíciletí se vstupem Číny do Světové obchodní organizace (WTO).
„To byl moment, kdy se globální trh definitivně otevřel úplně jinak nastavené ekonomice. Evropské textilky se najednou ocitly v přímé cenové konkurenci s výrobci, kteří měli násobně nižší mzdy, levnější energie, státní podporu a zároveň minimální regulaci,“ popisuje Česal.
Výsledkem byl masivní přesun konfekční výroby do Asie a další vlna zániku evropských továren. Český textil na to reagoval ústupem od objemové produkce a orientací na technické, specializované a prémiové segmenty, což je cesta, která ho drží nad vodou dodnes.
„V tomhle segmentu konkurence zpočátku nebyla tak tvrdá a zároveň to otevřelo prostor pro inovace,“ míní Česal.
Od konfekce k technickému textilu
Transformace však nebyla bezbolestná. Počet zaměstnanců v oboru se od roku 1989 propadl na zhruba desetinu původního stavu a dál klesá. Úbytek je patrný i mezi textilkami s dvaceti a více zaměstnanci – segmentem, který tvoří sice nejmenší část trhu, ale generuje nejvyšší tržby.
Jen za poslední tři roky se počet těchto závodů smrskl ze 319 na 286. To v praxi znamená téměř dva tisíce zmizelých pracovních míst. A trend nekončí. Největší problém? Větší zanikající firmy nikdo nenahrazuje. Uvolněné místo pak často zaplňují levné dovozy z Asie.
I přes nepříznivé podmínky se český textil drží jako silně exportní obor. Zhruba osmdesát procent produkce míří do zahraničí, nejčastěji do Německa, Polska, Francie a Itálie.
V segmentu oděvního textilu se vyváží dokonce 95 procent. Na domácím trhu zůstávají hlavně dětské oděvy, pánská konfekce typu Koutný nebo Blažek a pracovní oblečení.
Hlavním tahounem tuzemského textilního průmyslu je v současné době technický textil, který tvoří šedesát až sedmdesát procent celkové produkce v zemi.
Firmy v tomto segmentu vyrábějí například geotextilie pod dálnice, izolační desky, střešní folie, komponenty do aut, tlumicí materiály nebo zdravotnické implantáty na bázi nanovláken. „Textil už dávno není jen o látkách. Je to technologický obor,“ připomíná Jiří Česal.
Právě v technickém textilu se podle odborníků skrývá největší potenciál českých firem. „Úspěšné jsou zejména ty, které se specializují na inovativní produkty, které nacházejí uplatnění třeba v obranném průmyslu nebo jde o specifické výrobky v malých sériích,“ shrnuje Libuše Fouňová, prezidentka klastru technického textilu CLUTEX.
Stejně důležitá je podle Fouňové i schopnost výroby na zakázku, která umožňuje flexibilně reagovat na aktuální požadavky trhu a zákazníků.
Silnou stránkou Česka zůstává know-how. „Absolventi liberecké textilní fakulty i odborných škol přinášejí kreativitu, kterou nelze jednoduše nahradit levnou pracovní silou. Máme pořád zkušené odborníky a vysokou technickou úroveň. Českému textilu lze důvěřovat v kvalitě i deklarovaných parametrech,“ tvrdí Fouňová.
Slabinou je naopak již zmiňovaný cenový tlak z Asie, dotované dovozy a ultra levné čínské platformy zaměřující se na rychlou módu typu Shein či Temu. Evropské firmy navíc svazují přísnější regulace.
„Pokud chceme rovné podmínky, nemůžeme na evropský trh pouštět zboží, které nesplňuje naše normy. Dnes je systém ale bohužel děravý,“ domnívá se Česal s tím, že nepomůže ani jednotné clo na malé balíčky ze třetích zemí. „Nedovedu si představit, že by celníci kontrolovali miliony zásilek třeba na přítomnost bifenylů,“ zamýšlí se.
Ke slabým stránkám menších textilních firem v Česku patří podle Česala i to, že nebudují dostatečně silná obchodní oddělení. Průnik na nové trhy je dnes velmi nákladnou záležitostí, zároveň je čím dál složitější najít schopné obchodníky a také zaměstnance.
Tam, kde Evropa nemůže soupeřit cenou, nastupuje kvalita a specializace. České firmy totiž kromě technického textilu dodávají také luxusní oděvní látky pro světové módní domy a značky.
Vedle tradičních hráčů vznikají i úspěšné startupy. Zdárným příkladem je podle Česala chrudimská značka funkčních triček CityZen, která vyrostla na zelené louce.
Česká republika je také považována za jednu ze světových velmocí v oblasti nanotechnologií, zejména pokud jde o průmyslovou výrobu nanovláken a jejich aplikaci v textilním průmyslu.
„Rozptyl textilního oboru v Česku je obrovský, od firem, jako je Juta vyrábějící geotextilie, až po malé šicí dílny šijící vlněné sukně z vlastní vlny,“ konstatuje Česal.
Jak přežít v moderní době?
Tento široký záběr nicméně neznamená, že by obor byl imunní vůči krizím. Posledních šest let přineslo sérii extrémních otřesů: covid, energetickou krizi, válku na Ukrajině a narušené obchodní cesty.
„Každá událost zásadně změnila podmínky výroby i distribuce, a návrat k předchozímu způsobu fungování už není možný,“ shrnuje situaci Česal, zdůrazňující, že český textil se musí adaptovat na trvalou nejistotu a nové globální výzvy. Situace je přitom identická v celé Evropské unii.
Aby tuzemský textilní a oděvní průmysl dokázal obstát ve stále tvrdší mezinárodní konkurenci, připravil ATOK strategii TOP 2025–2030, zahrnující třicet konkrétních doporučení pro Českou republiku, Evropskou unii i samotnou asociaci.
Mezi klíčové priority patří například zajištění rovných podmínek na mezinárodním, evropském i domácím trhu nebo důsledná kontrola celních hranic či podpora výzkumu alternativních surovin.
Za důležité považuje organizace i kritické přehodnocení dosavadní zelené politiky Evropské unie, která podle mínění ATOK často staví evropské výrobce do nevýhodné pozice vůči konkurenci ze třetích zemí.
V Česku ATOK zdůrazňuje potřebu hledat cesty, jak stabilizovat textilní odvětví, aby v budoucnu dokázalo pokrýt i krizové potřeby ekonomiky.
Asociace také varuje, že pokud počet českých firem klesne pod kritickou úroveň, odvětví přestane fungovat jako celek, což by znamenalo absolutní závislost na dovozech a ohrožení schopnosti reagovat v krizových obdobích či konfliktech. Tuto zkušenost Česko koneckonců zažilo během pandemie.
Podle ATOK by se český textilní průmysl také neměl spoléhat pouze na evropské trhy. S rostoucími výrobními a mzdovými náklady v Česku se otevírá i otázka částečného přesunu výroby do zahraničí, například do afrických zemí, aby si firmy udržely konkurenceschopnost.
Budoucnost českého textilu vidí odborníci celkem jasně: menší objem a vyšší přidaná hodnota. „Vidíme ji v inovacích, v technických parametrech výrobků, v propojení s medicínou, obranou, letectvím i udržitelností,“ říká Fouňová a doplňuje, že roste význam zdravotnických textilií, ochranných materiálů i recyklace.
ATOK se dále snaží prosadit návrat domácích surovin, jako je len nebo konopí, které by snížily závislost na dovozu bavlny, zatím ale chybí potřebná výrobní infrastruktura.
Podle Česala nám směr, kterým se bude ubírat český a evropský textilní průmysl, ukazují Spojené státy. „USA se uzavírají a svůj trh už nechtějí otevírat každému. Ten takzvaný dominový efekt se teprve projeví,“ soudí Česal.
Evropské firmy podle něj nebudou schopné zvládnout všechny nové podmínky, jako je zelená transformace, pokud nebudou mít jistotu, že tato přechodná opatření jsou reálně proveditelná.
Jako konkrétní příklad uvádí veřejné zakázky: „Dnes se o ně může ucházet prakticky kdokoli. Naším strategickým cílem je, aby se o zakázky v Česku i v rámci Evropské unie mohli primárně ucházet výrobci z regionu,“ nastiňuje Česal.
The post Strategie pro přežití. Dokáže český textil obstát v éře asijské konkurence? appeared first on Forbes.