Za dvacet let jedno procento. Větrné elektrárny v Česku zcela zamrzly
Česká republika je v rozvoji větrné energetiky na samém chvostu Evropské unie. Podíl větrných elektráren na domácím energetickém mixu činí i po dvou dekádách od začátku jejich provozování pouhé jedno procento.
Větrná energetika v tuzemsku se během tohoto týdne dostala do hledáčku médií i samotné veřejnosti poté, co zástupci vládní strany Motoristé sobě uvedli, že zruší plánované zavedení takzvaných akceleračních zón, které mají urychlit výstavbu větrných elektráren v Česku.
Faktem je, že větrná energetika se v tuzemsku krčí kdesi v koutě energetického mixu, kterému dominují zejména uhelné a jaderné elektrárny.
První větrná elektrárna moderní doby v Česku vznikla před dvaceti lety, dnes tu podle údajů České společnosti pro větrnou energii dohromady stojí dvě stě sloupů s vrtulemi na svém vrcholu s celkovým instalovaným výkonem 371,5 megawattu.
V relativním vyjádření to znamená, že vítr v zemi zajišťuje pouze jedno procento celkové spotřeby elektřiny. Průměr evropské sedmadvacítky je přitom osmnáct procent.
Jak moc byl a je vítr atraktivní v očích soukromých investorů, dobře ilustruje číslo, kolik instalovaného výkonu za předešlé dvě dekády postavila domácí polostátní Skupina ČEZ. „Aktuálně provozujeme v České republice větrné elektrárny o výkonu osm megawattů,“ odpověděl na dotaz Forbesu mluvčí skupiny Martin Schreier.
ČEZ má přitom daleko více výkonu ve větru, ovšem ne v tuzemsku. Patří mu větrné parky v Německu, kde jich provozuje deset o přibližném celkovém výkonu 150 megawattů. Samotný tento fakt už leccos naznačuje.
Slabý rozvoj v Česku má na svědomí kombinace několika faktorů. Hlavními z nich jsou podle Forbesem oslovených investorů nízké podpory vedoucí k nejistotě ohledně rentability projektu nebo zdlouhavá povolení k výstavbě. Větrným elektrárnám navíc není příliš nakloněna ani veřejnost.
„Jde hlavně o poměrně nízkou informovanost veřejnosti o přínosech, reálném fungování moderních větrných elektráren a jejich místě v českém energetickém mixu,“ vysvětluje Schreier.
ČEZ chce do budoucna větrnou energii rozvíjet. Obnovitelné zdroje, tedy voda, vítr a slunce, se mají stát druhou stabilní nohou domácí energetiky hned vedle jádra, které má hrát ve zbylých letech tohoto století prim.
Samotný ČEZ ve své strategii Čistá energie zítřka plánuje investovat čtyřicet miliard korun do rozvoje obnovitelných zdrojů, jaká konkrétní částka by měla jít přímo do větrných elektráren, však skupina neuvádí.
Nedávno ale oznámila plány na budoucí výstavbu větrných parků, které započaly podepsáním smluv s desítkami obcí, v jejichž katastru by měly nové elektrárny stát.
„Po celé České republice dosud ČEZ uzavřel smlouvy o spolupráci s více než čtyřiceti obcemi, jejichž souhlas považujeme za klíčový a nezbytný krok před povolovacím řízením a výstavbou,“ říká k tomu Schreier.
Kolik se toho ve finále postaví, však není jisté. I v minulých letech bylo oznámeno mnoho projektů na výstavbu větrných elektráren od spousty menších soukromých investorů. Po řadě z nich ale od té doby není ani vidu, ani slechu.
„Část projektů může být stále rozpracovaná, zatímco u jiných se skutečně ukázalo, že v dané lokalitě realizovatelné nejsou – například kvůli technickým omezením, ochraně přírody nebo nesouhlasu místních obyvatel,“ popisuje pro Forbes předseda Komory obnovitelných zdrojů energie (KOZE) Štěpán Chalupa.
Spolupráce s obcemi je pro investory klíčová při jakémkoli plánování takové výstavby. V tuzemsku je totiž i navzdory průzkumům, ve kterých občané rozvoj větrné energetiky zpravidla schvalují, poměrně silně zakořeněná nevole k tomu, mít větrnou elektrárnu na svém území.
Jen v letošním roce obce zamítly výstavbu tří větrných elektráren. Jinými slovy, Čechům větrníky nevadí, pokud ovšem nestojí za jejich domem.
Podobná debata probíhala ve čtvrtek v Mimoni. Ve vedlejším Ralsku totiž ČEZ plánuje vystavět větrný park o výkonu 115 megawattů. Šermovalo se při ní mnohými dezinformacemi o větrných elektrárnách, o jejichž původu se můžeme jen dohadovat, a diskuse tak dopadla v neprospěch ČEZ.
Faktem ale je, že mnozí investoři oslovení Forbesem se k tématu větrných elektráren nechtěli vyjadřovat z důvodu, že na sebe zbytečně upozorní a v místě zamýšlené výstavby se v reakci na to proti jejich projektům zvedne nová vlna odporu.
„K realizaci zatím nedošlo, protože je zapotřebí získat souhlas všech dotčených obcí, s nimiž jednáme,“ odpověděla mluvčí Sokolovské uhelné a její sesterské SUAS Group Jana Pavlíková na dotaz, v jakém stavu je realizace plánované výstavby větrných elektráren v lokalitách, jako je například Nové Sedlo nebo Vřesová na západě Čech.
Realita na trhu je dnes taková, že bez podpory se v české a vlastně i v celé evropské energetice nedá se ziskem postavit v podstatě žádný nový zdroj elektřiny – od jaderných přes plynové až po solární nebo právě větrné elektrárny.
„Bez provozní podpory se to rozhodně nevyplatí. Návratnost očekáváme na hranici patnácti let,“ dodává Jana Pavlíková ze SUAS Group.
Skupina ČEZ to na druhou stranu tak černě nevidí. „Pokud uvažujeme v kontextu návratnosti investičních nákladů, pohybujeme se v řádu jednotek let. Závisí na konkrétním typu turbín, větrnosti lokality nebo velikosti nákladů na připojení,“ míní Martin Schreier.
Nejistotu a investiční náklady zvyšují zdlouhavá získávání všech potřebných povolení ke stavbě. Samotná větrná elektrárna není příliš náročná na dobu výstavby, ta se obvykle zvládne do jednoho roku. Avšak povolení potřebná k zahájení stavby celý proces protahují až k horizontu deseti let.
S tím právě mají pomoci takzvané akcelerační zóny, které mají celý proces znatelně zrychlit a ulevit tak investorům, čímž by se měl rozvoj větrné energetiky v Česku nakopnout.
„Projekty větrných elektráren se v tuzemsku donedávna připravovaly běžně deset i více let. To se nyní postupně mění a novým cílem je zkrácení povolovacích procesů maximálně na dva roky,“ vypočítává Chalupa z KOZE s tím, že podíl větrníků na domácím energetickém mixu by v ideálním případě mohl v budoucnu činit až patnáct procent.
Takové plány na rozvoj větrné energetiky jsou nicméně ambiciózní, a pokud bychom pokračovali dosavadním tempem, do konce tohoto desetiletí vítr v energetickém mixu Česka nepřekročí ani tři procenta.
Budoucí rozvoj, pokud aktuálně nastavené podmínky pro výstavbu větrných elektráren v Česku považujeme za status quo, se pak zcela zastaví, viz následující graf.
Abychom toho dosáhli, právě teď by měl počet nových větrníků násobně překonávat roky z předešlých dekád. Minulá vláda chystala aukce, které měly nabídnout zhruba 335 megawattů nových větrných kapacit ročně v letech 2025 až 2027, s cílem mít 1,5 gigawattu kapacity ve větru, a to do roku 2030. Namísto toho trh zcela zamrzl.
„V loňském roce bylo v Česku uvedeno do provozu pět nových větrných elektráren s celkovým výkonem třináct megawattů. Letos bohužel žádný nový přírůstek neočekáváme,“ přiznává Chalupa. „Pro srovnání, v Polsku se průměrně každý týden instaluje zhruba stejný výkon, jaký v tuzemsku přibyl za celý loňský rok,“ doplňuje.
Umrtvení trhu má i svou další větev, a to dopad na konkurenceschopnost domácích výrobců komponent pro větrné elektrárny. Ti trpí přílivem levnějších výrobků z asijských zemí. Problém ale je, že z Česka dnes fakticky nemají zakázky.
Například jednatel výrobce strojírenských součástek pro větrné elektrárny Bohemia Rings Jiří Kaluža pro Forbes sdělil, že podíl větrné energetiky na celkových dodávkách společnosti klesl z původních devadesáti procent v roce 2017 na současných necelých třicet procent. „Jsou navíc směřovány výhradně do oblasti oprav větrných elektráren, nikoli do nových instalací,“ podotýká Kaluža.
Problém starších strojů zmiňuje i ČEZ. Jsou totiž technologicky zastaralejší a nové větrné elektrárny by mohly zmírnit i nevoli místních obyvatel. „V Česku bohužel není mnoho těchto strojů, které jsou ve srovnání s předchozí generací turbín při provozu mnohem ohleduplnější k lidem a životnímu prostředí,“ potvrzuje Martin Schreier.
Problém pomalého rozvoje větrných elektráren tedy nemůžeme zúžit jen na absenci akceleračních zón, je za ním celá pavučina problémů, která se musí řešit komplexně a na všech frontách.
The post Za dvacet let jedno procento. Větrné elektrárny v Česku zcela zamrzly appeared first on Forbes.