Mnichovský syndrom Daniela Veselého

 Nedávná pitva mnichovské bezpečnostní konference z pera Daniela Veselého (https://www.blisty.cz/art/131745-macinka-versus-clintonova-a-sikorski-o-rubiove-projevu.html) operuje na předpokladu, který je intelektuálně svůdný, ale historicky zcela nepřesvědčivý. Tím, že splétá narativ propojující tragickou zkázu v Gaze a přízraky války v Iráku se současnou obranou Ukrajiny, se pokouší postavit morální lešení pro to, co je v jádru požadavkem na západní kapitulaci. Veselý se stylizuje do role jasnozřivého analytika, který prohlédl „liberální dogmata", přesto jeho vlastní rámec spoléhá na tak selektivní výklad dějin, že by se v něm strůjci Mnichovské dohody z roku 1938 cítili jako doma.Ústředním pilířem Veselého argumentace je delegitimizace „řádu založeného na pravidlech" poukazováním na nepopiratelná selhání západních intervencí.