Ekonomika falše. Proč tolik produktů kolem nás není tím, za co se vydávají?
Užíváte si zvuk svého nového automobilu nebo vysavače, případně se těšíte na výzdobu hotelu – a přitom je to lež. Svět je plný produktů, které jen vypadají, že něco dělají, lidé je ale přesto milují a oceňují. I když totiž klamou, vyvolávají v nás příjemné pocity.
Třeba k pocitu bezpečí slouží jeden z nejrozšířenějších falešných výrobků, makety kamer. Realisticky vypadající kusy se dají sehnat i za několik desítek korun a e-shopy, jako je Amazon či AliExpress, jich měsíčně prodají desítky tisíc kusů.
Cena lepších modelů, které se zvládnou pohybovat ze strany na stranu jako skutečné kamery, už však roste, a ty nejlepší, které vyjdou na vyšší stovky korun za kus, zvládnou díky senzoru pohybu sledovat toho, kdo se před nimi zrovna objeví.
Oblíbené jsou nejen mezi lidmi, kteří chtějí přesvědčit zloděje, že se jejich dům nevyplatí vykrást, ale také mezi podnikateli, kteří díky nim nemusejí utrácet tolik peněz za skutečné kamery.
To platí převážně pro malé podniky, které buď mají jenom tyto falešné kamery, nebo uměle rozšíří počet kamer v obchodě tím, že kromě těch skutečných na nejdůležitějších místech dají na méně důležitá místa atrapy.
Proč některé zákazníky taková faleš láká, je jasné při pohledu na ceny skutečných bezpečnostních zařízení. Obyčejný systém se čtyřmi kamerami vyjde obvykle na vyšší tisíce korun, samotné kamery se pak pohybují od vyšších stovek korun po stovky tisíc za kus v závislosti na jejich funkcích a rozlišení.
Výhoda falešných kamer také spočívá v tom, že neporušují zákony – v Česku například kvůli GDPR (obecné nařízení o ochraně osobních údajů – pozn. red.) nesmí soukromá osoba monitorovat veřejné prostranství. Jak však poukazuje bezpečnostní společnost Casa Security, zkušení kriminálníci je dokážou od skutečných kamer rozpoznat, a pokud opravdu ke zločinu dojde, nijak k jeho řešení nepomohou.
V oblasti bezpečnosti se ale prodává mnohem více falešných náhražek – například falešný blikající zámek na PIN kód, cedule od neexistující bezpečnostní firmy oznamující, že je dům zabezpečen, maketa alarmu do auta či falešná mříž na okno.
A občas chtějí podnikatelé oklamat nejen zloděje, ale také své vlastní pracovníky nebo zákazníky. Do kanceláří či hotelů pořizují falešné termostaty, které jsou přitom nerozpoznatelné od těch skutečných.
V dalších případech se zase jedná o skutečné termostaty, ty jsou však nastaveny tak, aby i když nechají číslo na obrazovce jít pod nebo nad určitou hodnotu, ve skutečnosti se zastaví dlouho předtím.
Podle jedné americké studie se s požadavkem na nainstalování takového přístroje setkalo dokonce téměř 73 procent všech dotázaných odborníků na klimatizaci.
A ať už nechává změnit teplotu trochu, nebo vůbec, má tato iluze výsledky. Například americký zřizovatel ventilací a vytápění Greg Perakes pro deník The Oklahoman prozradil, že když si jedna zaměstnankyně stěžovala na přílišné teplo, přišli s podobným řešením.
Tehdy nainstalovali uzavřený okruh, do kterého pouze pustili vzduch a připojili k němu kus trubky. To, že najednou zaměstnankyně slyšela syčet vzduch z ventilu, ji prý dokázalo přesvědčit, že má nad teplotou kontrolu, a firma od ní již nikdy podobné stížnosti neslyšela.
Ženě se totiž dostalo toho, na čem většina falešných produktů staví – dávají lidem iluzi kontroly. Když si člověk myslí, že něco ovládá, či když se produkt chová tak, jak si člověk představuje, že by se chovat měl, je mnohem šťastnější.
Faleš je rovněž dobrým prodejcem. Takto „klamat“ je běžné třeba u automobilů, kde se to děje v souvislosti se zvukem.
Hyundai, Dodge, BMW nebo Ferrari, všechny tyto automobilky přišly s myšlenkou, že aby zákazníky jejich elektromobily zaujaly a dodaly jim skutečný pocit z řízení pěkného auta, musí k tomu zařídit dostatečný zvukový podkres.
Elektroautům, která jsou sama o sobě relativně tichá, tak instalují desítky reproduktorů imitujících zvuky klasického motoru. Například Ioniq 5 N od jihokorejské společnosti Hyundai během jízdy simuluje také pocit, jako by auto řadilo, přestože má pouze jeden rychlostní stupeň.
Stejný princip aplikují i někteří výrobci vysavačů, kteří zjistili, že zákazníci nemají rádi příliš tiché stroje – přestože to vůbec nemusí být pravda, takový vysavač u řady lidí vyvolává pocit, že saje méně, než by měl.
Jenže lidem vadí i opak. Podle studie společnosti Electrolux je hluk rovněž tou nejotravnější částí vysávání, výrobce těchto strojů proto přišel s kampaní, ve které své vysavače prezentuje jako záměrně „nejtišší“ na trhu. Aby ale dokázal, že je to schválně, do jejich názvů přidává fráze v překladu znějící jako „Ultra tlumič“ nebo „Tichý výkon“.
I při představování těchto produktů však musí vysvětlovat, že „nízké hlučnosti dosáhl bez snížení výkonu“ a že tichý vysavač „vykazuje vynikající výsledky hloubkového čištění na všech površích“.
Co ovšem přetrvává dodnes, jsou falešné květiny. Trh s nimi každým rokem sílí a podle analytické společnosti Technavio má jen ve Spojených státech růst do roku 2029 o 3,4 procenta ročně na v přepočtu osm miliard korun, přičemž světový trh s těmito produkty má podle společnosti Allied Market Research do roku 2034 vyrůst na 118 miliard korun.
Díky tomu, že se nemusí zalévat a vydrží krásné i roky, si je oblíbili nejen zákazníci z řad jednotlivců, ale také velké společnosti, jako jsou sítě hotelů, restaurací nebo prostorů pro akce. Ty na nich zvládnou ušetřit desítky tisíc korun za rok.
Paradoxně jsou také ekologičtější variantou, protože je na jejich tvorbu potřeba méně vody než na skutečné květiny.
Ty spotřebovávají vodu a vedou k vypouštění emisí nejen při růstu, ale také když se letadly převážejí v chladném prostředí. Například růže se k nám takto dovážejí z Nizozemska, ale také z Keni, Ekvádoru či Kolumbie.
A lidé si dnes rádi pořizují také falešné krby. Ty se prodávají ve dvou variantách – buď jako samostatné krbové římsy, či jako elektrický krb. Zatímco římsa se dá sehnat od částek začínajících okolo dvou tisíc korun, druhá varianta je nákladnější a obvykle vyjde mezi pěti až dvaceti tisíci korun.
Některé z nich ukazují oheň na obrazovce, jiné používají hologramy a společnosti Dimplex nebo Aquafire nabízejí i přístroje, které vytvářejí realistickou simulaci ohně pomocí vodní páry. Některé z těchto modelů obsahují i vytápění, takže vydávají i teplo jako normální krb.
I jejich oblíbenost se dá vysvětlit tím, že jsou zkrátka komfortnější. Tak jako se nemusí neustále sbírat uschlé listy umělých květin, ani u elektrického krbu se člověk nemusí starat o to, zda má dostatek dříví, a řešit nemusí ani jeho zapálení.
S falešnými produkty se však setkáme také na veřejných místech, přičemž tlačítka jsou jednou z nejčastějších oblastí, kde se takto „podvádí“. Například starší modely souprav metra v Londýně stále zahrnují tlačítko pro otevírání dveří, i když ty ovládá řidič.
Takových klamavých stisknutí je mnoho a najdeme je ve všech oblastech našich životů. Například vedení New Yorku v roce 2018 přiznalo, že na jeho přechodech funguje pouze sto z tisíce tlačítek, přičemž ještě v roce 2004 to bylo 750. To samé se děje i v Londýně, kde jsou tato tlačítka rovněž předprogramována.
V určité míře tento trend došel i do Prahy, technické služby města o něm však informovaly. Za covidové pandemie totiž zařídily, aby semafory běžely automaticky, přičemž o bezvýznamnosti zmáčknutí tlačítka informovalo chodce nepřetržitě svítící znamení „čekejte“.
A podobně záludná jsou tlačítka na zavření dveří v některých výtazích. Například ve Spojených státech se člověk může podle televize CNN téměř spolehnout, že nefungují, protože by jinak porušovala zákon, který říká, že výtah musí vždy zůstat dostatečně dlouho otevřený, aby se do něj dostal i člověk trpící problémy s pohyblivostí.
„Funkčnost tlačítka – zda skutečně zavírá dveře dříve – je určena stavebními předpisy nebo zákazníkem,“ uvedl pro CNN v souvislosti s výtahy ve zbytku světa Robin Fiala ze společnosti Otis, největšího světového výrobce výtahů.
Neomezuje se to ale pouze na fyzické věci. Až přejdete na jinou webovou stránku, všimněte si, jak dlouho trvá její načítání.
V rámci strategie takzvaných „laskavých klamání“ někdy vývojáři záměrně natahují načítání při složitých operacích, aby člověk opravdu věřil, že stránka správně pracuje. To totiž podle studie Harvardovy univerzity uživatelé oceňují.
Jindy zase nechají stránku napsat o úspěchu daného úkonu, i když ta jej stále provádí, uživatel se pak ale necítí, jako by čekal příliš dlouho. A někdy se zase přidávají falešné ukazatele načítání, které se například schválně zaseknou na 99 procentech, aby si člověk více vážil „složité“ práce počítače.
The post Ekonomika falše. Proč tolik produktů kolem nás není tím, za co se vydávají? appeared first on Forbes.