Módní islamofilie

V současné Evropě mnozí nahlížejí islám prizmatem obav z terorismu a džihádismu nikoli neoprávněně. Kdysi však bylo v určitých evropských avantgardních kruzích stát se muslimem módou. Asi tak, jako v sedmdesátých letech v USA (v Kalifornii dodnes) zen-buddhistou. Racionální jádro stereotypů Arabsko-americký profesor Edward Said ve své tezi o tzv. orientalismu (1978) tvrdil, že Západ nahlíží arabsko-islámský svět pomocí stereotypů a s pocitem nadřazenosti. Nyní mi nejde o to, že stereotypy mají většinou racionální jádro a vyjadřují statistickou pravdu – stereotyp, že Číňané jsou pracovití, má pravdu v tom, že Číňané ve své většině pracovitější než některé národy jiné jsou, což ale neznamená, že neexistuje líný Číňan anebo pracovitý Nečíňan – ani o to, že civilizace, jež dospěla ke svobodné formě vlády, má oprávněný důvod cítit se nadřazena té, jež vyprodukovala jen despotismus, ale jde mi o to, že západní vzdělanci přistupovali ke studiu Orientu se skutečným zájmem; mnohem větším, než se kdy islámští vzdělanci zajímali o Shakespeara, Michelangela či Bacha. A mnozí se do něj zamilovali. Když se něčemu dlouhodobě věnujete, hrozí vám, že se do toho zamilujete anebo se přinejmenším stanete toho apologetou. Proto je taky mimochodem vhodné, aby velvyslanci v dané zemi nepůsobili déle než tři čtyři [...]